pátek 30. října 2015

Srdce města

Povídka byla napsána v lednu 2010. Pokud je zde nějaká podobnost s děním po tomto datu, jedná se o dílo náhody. V sérii navazujících povídek předchází povídce Křižovatka.


Prolog

 



Langweilův model Prahy jako prostorové zobrazení města je ojedinělým uměleckým dílem a světovým unikátem svého druhu. Model z papírové lepenky na dřevěné konstrukci vytvořil v letech 1826-1837 sluha Univerzitní knihovny v Klementinu Antonín Langweil. Model obsahuje přes dva tisíce budov historického jádra Prahy v dokonalém realistickém provedení se všemi stavebními a zdobnými detaily fasád. Přibližně polovina zobrazených budov byla později v reálné Praze zbořena či radikálně přestavěna. (citace ze stránky www.langweil.cz )



1.


Jen neměl bezdomovecký parčík kolem budovy muzea Hlavního města Prahy rád. Z jedné strany na něj doléhá věčný hluk dálničního mostu magistrály, z druhé strany jej ohraničuje zábradlím hrazená křižovatka ulic Ke Štvanici a Křižíkovy. Oproti jiným rajonům tu bylo o něco víc hluku, o něco víc špíny a k tomu snad nejzanedbanější podchod metra ve vnitřní Praze. Nicméně maximální nevlídnost tohoto prostředí, spolehlivě odrazující středostavovské obyvatelstvo Prahy, dopřávala dostatečný klid jeho klientům. Tak si navykl říkat všem těm zoufalcům bez naděje, opilcům, bezdomovcům, feťákům, pouličním i stánkovým prodejcům, všem kdo právě tuhli ve dvacetistupňovém holomrazu, který Střední Evropě nadělil proud arktického vzduchu od severovýchodu. 

Křižovatka

Původní povídka byla napsána v březnu 2011. 
Poprvé publikováno na webu Prahou na kole v listopadu až prosinci 2011.

1

Kamera zabírala Petra na pozadí čtyř proudů rychle projíždějících aut. Novinářka produkující toto vydání pořadu České televize Nedej se uváděla diváky do situace:
„Jsme na křižovatce, kde tragicky zahynula aktivistka a velká bojovnice za kvalitní veřejný prostor, Marika Dobrovolná, přáteli přezdívaná Ségra. Po pěti letech se sem vracíme s kamerou a ptáme se: Co se zde od té doby změnilo?“

Na počátku byl Klobouk...

... tedy osobní stránka klobouk.fsv.cvut.cz/~vrf. A náhoda spočívající v tom, že mi po ukončení kursu Linuxu nezrušili účet (že mělo být konto dočasné, jsem se dozvěděl až řadu let potom). Na tomto webu jsem někdy od roku 1998 experimentoval s věcmi, které nebyly tak dobré, aby se prosadily. Kdybychom byli s kamarády lepší, třeba by se dnešní Facebook jmenoval "Kalebník". Napsal jsem tam tam první verzi pražské cyklomapy. A ovšem, psal jsem tehdy také povídky. Vlastně jsem psal mnoho let, už od střední a víceméně do doby, než mě zaobírání se jinými texty začalo zabírat tolik času, že už na psaní pro potěšení nezbyl čas. Texty přestaly přibývat, hnily na neudržovaném webu a postupně upadaly do zapomnění. Až jsem je z webu stáhl.

Což se teď změní v tom smyslu, že ty starší texty zase vytáhnu, sem. Alespoň některé.