2. Mostecká všeobecná - pokračování

Začátek kapitoly

Probudila ji sestra, která jí malým diagnostickým přístrojem změřila teplotu a odebrala kapku krve. „Zastavte se v devět na obchodním,“ vzkázala jí, když byla hotová. „Nebojte se, nezaspíte, v osm se zapíná televize,“ odpověděla na nevyřčenou otázku a přesunula se k sousedce.

Sylva už neusnula, dívala se do stropu a uvažovala. Nejpodstatnější bude získat peníze na Anninu léčbu. Co ty peníze ze rekvalifikaci? Nebude je moct získat zpět? Převrátila to ze všech stran a došla k závěru, že se to asi nepovede. Takže se jí prostě musí podařit přehrát tu platbu na pojišťovnu. No, uvidí, co se dozví na obchodním.

Když se pokojová televize v osm sama zapnula, Sylva už v posteli nevydržela. Oblékla si župan, opláchla se, v kantýně zhltla nejlevnější snídaňový set a deset minut před devátou už čekala u kanceláří obchodního oddělení nemocnice.

2. Mostecká všeobecná

Předchozí kapitola

K Anně ji pustili v devět. Čas mezi okamžikem, kdy vyběhla z nočního baru, a chvíli, kdy vstoupila do nemocničního pokoje, strávila Sylva převážně schoulená v nepohodlném křesle čekárny ambulantního ošetření, ve společnosti několika bezdomovců, které se nikdo nesnažil vyhodit, a před kterými schovala svoje standardy za gumu kalhotek.

Lékař jí důrazně připomněl, že Annin stav je velmi vážný. Také si ověřil její totožnost, ale návštěvu dovolil; Už se vědělo, že se za zraněnou finančně zaručila, protože ji předem zkásli o pět standardů zálohy. Pro jistotu.

Třetí část – Virtuál

Předchozí kapitola

1. Anna

Otevřela oči.

Nebo si to alespoň myslela, protože viděla slabou záři bez jakýchkoliv tvarů, nepravidelně tmavnoucí a opět se rozsvěcující. Proč nevidí víc? Pokusila se rozhlédnout, ale krční svaly ji neposlechly. A neslyšela nic, snad jen jakési vzdálené šumění, které mohlo být stejně dobře skutečným zvukem jako výplodem její mysli.

Zkusila mrknout. Víčka ji poslechla, což ji potěšilo. Co se mohlo stát? Zkusila si vzpomenout, ale paměť jí prozatím selhala. Má amnézii? Pokud přijme tuhle myšlenku – uvědomila si, že vhodnější termín bude hypotéza – pokud tedy přijme hypotézu o amnézii, ledacos se vysvětlí. K amnézii dochází po těžkých duševních otřesech – prožila snad něco strašlivého? A mimochodem – ví, kdo ona je?

Mezihra – Konfident

Předchozí kapitola

„Proč jste za mnou přijel až sem? Mohli jsme počkat a sejít se na obvyklém místě.“

Důvěrník se tvářil znepokojeně, tajný policista ovšem jeho rozpaky ignoroval.

„Jistě, na obvyklém místě a v obvyklou dobu, vaše zásady jsou stále nekonečně pevné. Jenže my víme, že dneska vás tu nikdo nenavštíví, takže si nedělejte hloupé starosti. My se o své zdroje staráme, na rozdíl od takových, jako jste vy. I když to máte i ve stanovách. ‚Péče o podivíny,‘ to je vážně k popukání.“

Konfident mlčel.

„Ale proto tu nejsem,“ navázal tajný. „Přijel jsem vám říct, že budeme muset na nějaký čas uspat vaší aktivitu. No netvařte se tak ustaraně, to je pro vás přece příjemná zpráva, ne?“