Předhradec

1

Pražská koordinátorka Zeleného světa Dana Merhartová zpětně proklínala den, kdy přijala od republikové Rady úkol zkonsolidovat místní tým v Předhradci, padesátitisícovém městě dostatečně malém na to, aby nebylo městem krajským, ale dostatečně velkým na to, aby zde pobočka Zeleného světa byla. Pobočka se spoustou problémů, jež by teoreticky měla řešit Rada, v praxi ale zanedbávaných až do toho důsledku, že zdejší koordinátor Mirek Zábranský s vedením pobočky praštil a odjel do hor nad Předhradcem věnovat se ekologickému zemědělství. Což se Dana dozvěděla teprve včera. Takže úkol, který zpočátku vypadal na příjemný pokec se starým známým, se Mirkovým úprkem změnil v potenciálně dlouhodobé hašení mnoha průšvihů, o kterých v tuto chvíli nemá ani ponětí.

Podivínka - 14 Sen noci Svatojánské

Předchozí kapitola

14. Sen noci Svatojánské

Na večerní představení Snu dorazila Sylva s malým zpožděním. Nakonec se musela ve skladu zdržet přesčas a poslední vhodný autobus jí ujel o zavírající se dveře. Snad by vzala i rikšu, ale jako na potvoru kolem zastávky celých deset minut žádná neprojela. V dalším autobuse bylo dost plno, mačkala se mezi lidmi spěchajícími z práce, a přemýšlela o tom, jak se vlastně bude chovat k Albertovi. Ale v těsném davu se nedokázala soustředit.

Vběhla do Archy a rychle vyšla schody k divadelnímu sálu. Předpokládala, že Albert bude nervózně stepovat na chodbě, ale na dveřích od sálu byl připíchnutý načmáraný Albertův vzkaz, že už šel dovnitř a drží ji místo. Opatrně otevřela a vpašovala se do sálu. Klub byl zatemněný jen trochu, takže Alberta snadno zahlédla. Kývl na ni a ukázal na prázdnou židli vedle. Plno rozhodně nebylo, ze stovky židlí byla obsazená slabá polovina.

Podivínka - 13 Test osobnosti

Předchozí kapitola

13. Test osobnosti

Vstávání bylo pro Sylvu o něco obtížnější, než obvykle. Když si v hlavě přehrála průběh včerejšího dne - a zvlášť večera, zakončeného tím, že odmítla u Alberta zůstat spát a ten jí proto ve dvě ráno objednal astronomicky drahého motorového taxíka - padla znovu na postel. Vzpomínky jí prokázaly, že je sice uspokojená - Albert se ukázal být daleko šikovnějším milencem než její bývalý manžel - ale současně smrtelně unavená. Pohlédla na skříňku, kde ležela odložená Svoboda podivínství. Svazek jí připomněl Annu - a veškeré potěšení z promilované noci najednou značně vybledlo.

Nejraději by na té posteli ležela až do soudného dne. K tomu si vzpomněla, že ani neví, jestli se jí reportérka ve včerejších zprávách nějak mstila. To ten první den zlepšeného statutu tedy začíná!

Jenže do práce se muselo, hlavně vrátit šéfovi návrh na zvýšení úvazku. Už ho nebude muset přijmout, pozdní příchod by ale nebyl dobrý nápad. Takže nakonec vstala.

Podivínka - 12 Soud

Předchozí kapitola

12. Soud

V úterý vstala Sylva časně, i když soudní jednání mělo začít až v jedenáct. Aspoň, že ráno nefigurovala v místním zpravodajství. Přesto byla nervózní, a tak si znova prolistovala materiály, které jí Albert dal k obhajobě. Nakonec se do nich začetla tak, že se málem vypravila k soudu pozdě. Albert ji měl čekat po desáté, aby se ještě naposledy poradili o případných novinkách.

Soud pro Jižní Prahu sídlil v budově bývalé věznice na Pankráci, která o tuto svou funkci na léta přišla, aby ji nedávno opět částečně získala. Albert tu ještě nebyl. Budova byla (jako všechna vězení) privatizována a Sylva věděla ze zpráv, že její provozovatelé nedávno výrazně zlevnili realizaci trestu odnětí svobody tím, že vězně podrobují kúře s virtuální realitou simulující časově delší trest. Zatím se údajně podařilo zpomalit subjektivní vnímání času vězňů zhruba na polovinu, což společně s umístěním vězňů v prostorově nenáročných virtuálních oblecích zvýšilo kapacitu věznice oproti běžnému trávení trestu v celách zhruba pětinásobně. Pro vězně bez větších peněžitých trestů to byla nejefektivnější metoda, dokonce levnější, než kdyby si na svůj pobyt v nápravném zařízení vydělávali prací. Věznice tak mohla nabídnout státu i věřitelům nejnižší ceny za péči o vězně a svou kapacitu tak obvykle zcela využila.

Podivínka - 11 Pondělní setkání

Předchozí kapitola

11. Pondělní setkání

Nový Sylvin psycholog byl muž. Přivítal ji stiskem ruky a ukázal na pohodlné křeslo, docela jiné, než hypermoderní vyšetřovací židli, na kterou byla Sylva zvyklá od bývalé psycholožky.

„Nemusíte mi nic říkat,“ zahájil své sezení, „jsem tu proto, abych vám pomohl, když potřebujete. Osobní údaje o vás mám, možná byste se mohla podívat, zda je všechno v pořádku.“

Podal Sylvě pár listů papíru, na kterých našla svoje iniciále a stručný popis své podivínské kariéry. Skoro všechno odpovídalo skutečnosti, v tom, co uváděly, byly záznamy přesné. Sylva s povděkem kvitovala, že se zde neobjevily zmínky ani o jejím bloku s poznámkami, ani o vztahu k Anně.

„Je to správně,“ odpověděla psychologovi, „myslím, že tam není co opravovat.“