Podivínka - 10 Pozvání

Předchozí kapitola
 

10. Pozvání

Sylva s cestou do svého přechodného domova nespěchala. Náladu měla zlou, v hlavě jí bušily útržky videozáznamů, které jí znovu připomněly nedávné průšvihy a bolestné zničení své práce za několik posledních let. Držela se tyče v otřískaném, přeplněném vagonu uprostřed davu normálů, mezi lidmi navenek stejnými jako ona, s maskami lhostejnosti na tvářích, občas ještě zdokonalenými nasazenými sluchátky přehrávačů a masivními brýlemi virtuálních realizátorů.

Postupně se začala rozhlížet po nejbližších spolucestujících. Zkoušela odhalit, zda se za některým z těch občasných bezbarvých pohledů, které jsou na ni oplátkou za její průzkum vrženy, neskrývá podivínství, návštěva skupin ve Společnosti, nebo tajená odlišnost od normality.

Za celých třicet minut, které v metru strávila, ale neviděla jediný náznak podivínství.

Podivínka - 9 Albert

Předchozí kapitola

9. Albert

Černý na ulici před úřadem, kde měli smluvenou schůzku, nečekal. Místo něj tam lelkoval nějaký mladík, který, když se Sylva začala bezradně rozhlížet po právníkovi, k dívce přikročil a představil se jako Albert, student práv se zaměřením na společenský status, a nejmladší člen Společnosti. Doktor Černý ho posílá, musel k závažnějšímu případu.

Sylva se ho zeptala, jestli může nějak prokázat, že ho právník opravdu posílá. Kluk (protože proti Sylvě byl asi o deset let mladší) se trochu rozpačitě usmál a ukázal Sylvě výtisk námitek, které Sylvě včera dal Markus, a od Černého vlastnoručně napsaný lístek s omluvou, zakončený větou „Škoda je umřít ve třicíti - to abyste si byla jistá.“

„Dobrá,“ řekla tedy Sylva, „a vyznáte se v tom?“

Podivínka - 8 Skupina

Předchozí kapitola

8. Skupina

Markus ji uvítal jen krátce. „Teď se vám nemůžu věnovat, máme tu skupinu. Počkejte zatím venku.“ Sylva nakoukla do místnosti za dveřmi. Než je Markus zavřel, zahlédla skupinu lidí sedících na nafukovacích balonech. Sedla si tedy vedle a čekala.

Skupina trvala ještě asi hodinu. Po jejím skončení vyšlo ven asi deset lidí, všeho věku, několik dost starých. S těmi se Markus velmi srdečně loučil. Sylva se snažila tipovat, v čem spočívá jejich zvláštnost. Všimla si nápadně oblečeného mladíka, který musel budit pozornost i na ulici. Další lidé odcházeli ve dvojicích, trojicích a ještě spolu rozmlouvali. Jakmile ale měli vyjít ze dveří na chodbu, rozdělovali se a odcházeli po jednom. Markus ještě prohodil pár slov s poslední odcházející, dívkou s nápadně neupravenýma rukama, a konečně se Sylvou v předsálí osaměl.

Podivínka - 7 Obvinění

Předchozí kapitola

7. Obvinění

„Tak jak jste se ten poslední týden cítila? Jak byste jej zhodnotila?“

Psycholožka Sylvu usadila do vyšetřovacího křesla, jako vždy korektní, napohled přátelská, zahajující sezení pravidelnou formulí. Listovala si ještě nějakým tištěným materiálem.

Sylva zahlédla, že na monitoru počítače, který tentokrát zůstal natočený do místnosti, jsou v několika okénkách stopnuté záznamy skoro všech zpravodajství, které se Sylvy v minulém týdnu týkaly. Zamžourala, Markusovy polarizační čočky s nejistým účinkem snižovaly značně kontrast všech displejů.