6. Další hrozby
V neděli šla na ranní. Chtěla si napsat na zítřek odpolední, aby nemusela na stabilizační sezení u zrádné psycholožky, ale nebylo to možné - rezervační systém jí už neumožnil sezení odložit.
Odhlásila se od terminálu a otočila se, aby se vydala do skladu na vlastní pracoviště, když před ní stanul personální manažer skladu - člověk, kterého za těch sedm let u firmy viděla osobně snad jen třikrát.
„Převádíte si směnu?“ otázal se bezbarvě.
„Ano prosím,“ řekla Sylva, naprosto bez touhy k tomu cokoliv dodávat.
Manažer ji ale nepustil. „Chtěl jsem vám sdělit, že vám byla udělena důtka - dle pracovní smlouvy, bod sedmdesát osm.“
Sylva neměla tušení, co je to za bod, podstatné bylo něco jiného. Dvě důtky během půl roku znamenaly podle zaměstnaneckého zákona pád do otrockého zkušebního režimu, nebo rovnou propuštění.
Proto se zeptala: „Nesplnila jsem nějaké svoje pracovní povinnosti?“
„Ne, to ne,“ odmítl její obavy manažer: „S pracovními povinnostmi to nemá co dělat, ani benefity vám nebudou kráceny. Je to čistě formální záležitost, ale bohužel, důtka vám být udělena musí.“
„A čím jsem se tedy provinila?“
„Souvisí to s vaším společenským statutem. V pracovní smlouvě máte uvedeno, že pokud se zhorší váš společenský status, je vám automaticky udělena důtka.“
„Ehm, a když se mi status zhoršil tenhle týden dvakrát?“
„Nebojte se, neudělíme vám dvě důtky v zásadě za jeden přestupek, i když bysme mohli. Ale nechceme vás zbytečně deprimovat. Ovšem, v případě odsouzení za úmyslný trestný čin…“
„…mám dvě důtky a padáka,“ doplnila chmurně Sylva.
„Zkušební režim,“ opravil Sylvu manažer. „Díky tomu, že máte osobní chybovost pod čtyři setiny promile a vaše obvinění nesouvisí s prací. Abych vás mohl vyhodit, musel bych vám dát alespoň jednu důtku za neplnění pracovních povinností. Ovšem uznejte, že pokud budete odsouzena, stanete se nespolehlivou. A nespolehliví lidé snadno něco zanedbají.“
Jinými slovy mě stejně vyhodí, pomyslela si Sylva.
Manažer, jako by Sylviny myšlenky četl, dodal: „Udržet se tu samozřejmě můžete. Žádá si to ale zvýšené pracovní nasazení. Navíc se zdá, že nějaké peníze navíc za přesčasy budete velmi potřebovat. Vezměte si prosím tady ten dodatek ke smlouvě,“ podal Sylvě několik formulářů. „Nemusíte to podepisovat hned. Dnes máme devatenáctého, do konce měsíce to bude stačit. Ale obávám se, že pokud se rozhodnete jinak, můžete si jít v předstihu hledat místo řidiče rikši.“
V podvečer zatelefonovala z infomatu v singlhostelu na číslo Společnosti pro potírání podivínství z Markusovy navštívenky. Záznamník jí sdělil, že společnost dočasně přerušuje svou činnost a pravidelná setkání a ‚skupiny‘ se až do odvolání ruší.
Sylva ale chtěla mluvit s Markusem ještě ten den. Rozhodla se nakonec zajít do Archy, i když věděla, že na generálce Dávno Pošahaných se setkání s Annou nevyhne.
Hra tentokrát běžela bez přerušování a Sylva se neodvážila vstoupit do sálu, dokud nenastala přestávka.
„Lásko, tys přišla,“ přivítala Anna Sylvu.
„Potřebuju nutně najít Markuse Krále. Nevíte někdo, kde bydlí?“ zeptala se chladně, bez ohledu na Annu.
„Hleďme, to je odvážný přístup, použít obecného jazyka k vyjádření hned několika zásadních myšlenek,“ obrátil se na ni Bertram.
„Nevandruj do ní Bertrame,“ zastala se Sylvy Anna: „Vždyť s ním chodíš na pivo, tak bys mohl vědět, kde je.“
Sylva na přímluvu nedbala: „Nechci od vás žádnou milost!“
Bertram ale situaci zklidnil: „Dobrá, dobrá. Vím, že jsi v průšvihu. Dneska ho najdeš v hospodě Pod Sadem na starém Spořilově, hned nad centrálním náměstím. Zval mě tam, slaví propuštění všech zadržených členů Společnosti.“
Sylva skoro ani nepoděkovala - hned vyrazila do hospody Pod Sadem.
Sylva Markuse skutečně našla v zatuchlé hospodě domkové čtvrti Spořilova, seděl tam s předsedou Společnosti Mariánem a několika neznámými lidmi. Byli už ve velmi dobré náladě, ilustrované několika právě vyprázdněnými plastovými kelímky od panáků stojícími na stole.
Markus si Sylvy všiml hned, jak vstoupila do místnosti. Hřmotně vstal a přivítal ji: „Paní Koutnerová - rád vás vidím, dáte si s námi něco?“ Sylva ani neřekla, že už není paní Koutnerovou, ani, že si nic nedá, Markus pokračoval rychle: „Přiznám se, teď nejsem zrovna disponovaný na důkladnější rozhovor, ale jsem vám vděčný za to vystoupení a uznávám, že jsme vám asi nadělali dost potíží.“
„To tedy ano,“ řekla Sylva. „Udělali jste ze mě aktivistku, navíc mě chtějí vyhodit z práce. Myslím, že byste mi teď měl pomoct, jak nejlépe dokážete.“
Markus z tónu vycítil chlad a pokračoval: „Hmm, máte pravdu - vím, že se vám musíme nějak revanšovat. Proto vám jménem Společnosti nabízím, hmm, bezplatně veškeré služby, které můžeme poskytnout. Právní asistenci, vlastní psychologické konzultace. Potřebujete krátkodobou půjčku nebo zařídit bydlení?“
„Peníze ani byt nepotřebuju, všechno už jsem si vyřídila.“
„Dobrá. Ale jestli si dobře pamatuju, tak potřebujete vyřešit to zničení dopravních značek. To bysme mohli sfouknout, půjdete na úřad s naším právníkem. Stalo se ještě něco, z čeho by vás mohli obvinit?“
„Kromě výstupu na té vaší demonstraci jsem ještě praštila místní novinářku.“
„No, vy se teda nezdáte. Ale i to vyřešíme. První problém bude psycholog. Kdy máte stabilizaci?“
„Zítra odpoledne.“
„A nemůžete se přehlásit?“
„Zkoušela jsem to, systém mi to nedovolil.“
Markus se zamračil. „To je hloupé, tak rychle vás nepřeregistrujeme. S většinou psychologů je bohužel jen to nejhorší pořízení. Nikdy nevíte, jestli vás chtějí znormalizovat, nebo naopak rozhodit, a půlka informuje televizi nebo ministerstvo. Ale dá se to zvládnout.“
Markus se na chvíli zamyslel: „Podstatný není pohovor samotný, ale to, aby neovlivňoval vaše pozdější chování. Než tam půjdete, ujistěte se v tom, co, jak a proč chcete dělat. Vy chcete návrat k normálu, že?“
Sylva kývla - i když si už rozhodně nebyla jistá. „Tak si napište, jak se budete příští týden chovat. Slíbil jsem vám příručku, tady je. Najdete v ní popis chování optimálního pro návrat k normalitě. Na samotném sezení všechno odkývejte. A neberte si nic k srdci, ať vám říkají sebehrozivější věci. Psycholog se vás bude snažit dostat kam on chce, a když budete se vším souhlasit, bude si myslet, že to dokázal.“
„A co hypnóza?“ zeptala se Sylva
„Ta vaše psycholožka ji používá - no, nevadí.. Na odstranění jejího vlivu by měly stačit polarizační filtry v kontaktních čočkách. Půjčím vám svoje, ale zítra mi je musíte vrátit, sám na ně spoléhám.“ Markus podal Sylvě malou průhlednou lahvičku, ve které plavaly dvě bublinky kontaktních čoček. „Umíte s tím zacházet?“
„Ano, mívala jsem špatné oči, pak mi je spravili.“
„Fajn. Nasaďte si je, než tam půjdete, ale ať je nemáte déle než dvě hodiny. A pak je zase vraťte do nádobky, než oschnou. Kapalina je vyčistí. Bohužel, čočky nejsou stoprocentně účinné, takže bezpečnější by bylo se vizuální fixaci vyhnout. Kdybyste měla po sezení pocit, že vás psycholožka nějak nevhodně ovlivnila, tak mi to pak rozhodně řekněte. Zastavte se zítra večer, přesunuli jsme se, tady máte novou adresu, večer tam budu. To mi připomíná - můžete mi půjčit ten váš deník? Budeme ho potřebovat pro obhajobu.“
Sylva vylovila blok s vytrženou stránkou a dopsanými citáty ze samizdatu, ale Markusovi ho nepodala. „Promiňte, nevadí, když ho přinesu až zítra?“
„Vida, začínáte být opatrná. To je jen dobře. Nechte si ho, udělám si kopii na místě. Psycholožce se o něm rozhodně nezmiňujte,“ řekl. „To, že se radíte s námi, přiznat můžete, nejspíš to už i bude vědět, ale sama se tím nechlubte, máme teď poněkud hektické období a úřady na nás nepohlížejí zrovna s nadšením. Jak se chovat na stabilizačním sezení, aby vás uznali zpět za normála, najdete v té knížce. Zítra se sejdeme a uvidíme, co dál. Nezapomněl jsem na něco?“
„Zapomněls jí objednat,“ zasmál se Marián, který seděl vedle.
Sylva ale odmítla cokoliv si dát. Rozloučila se s Markusem a jeho přáteli, a vydala se k domovu těžší o příručku ‚Zvládáme podivínství‘.
Do knížky se pustila hned po příchodu na pokoj. Zadní obálka potvrzovala, že ačkoliv autorem je Společnost, publikaci schválila ministerstva vzdělání a lidských zdrojů. Otevřela kapitolu ‚Strategie návratu k normalitě‘. Začínala definicí normality:
Pro podivína znamená normalita návrat k dodržování hodnotové orientace řádného občana. Základem je spořádanost, plné soustředění při práci a kvalitní pasivní odpočinek. Nadměrná aktivita z normality vybočuje.
Uhlazené fráze, pomyslila si Sylva, ale četla dál.
Vaše osobní podivínství definuje zejména způsob, jakým jste zobrazeni v médiích. Tento obraz musíte kompenzovat. Pokud vás místní zprávy kreslí jako samotáře, ukazujte se na veřejnosti. Pokud se říká, že máte pletky, ukončete styk s dotyčnými lidmi. Vždy ale buďte pasivnější, než jste byli předtím. Nekonáním nic nezkazíte. Návrat k normalitě tkví v sebekontrole.
Poslední věta byla zatržená, nejspíš Markusem.
Další odstavce pak popisovaly, jak dosáhnout této kýžené pasivity v konkrétních případech nejčastějších podivínství - kleptomanie, pěstitelství a sexuálních deviací (zákonem povolených ale netolerovaných). Sylva začala přeskakovat. Nakonec narazila na kapitolu „Stabilizační sezení“.
Pokud jste označeni za podivína, stává se stabilizační sezení rozhodujícím pro zvládnutí podivínství a návrat do normality. Psycholog směruje své klienty k normalitě - pokud je přesvědčen o dobrém úmyslu podivínství zvládnout. Jinak klienty v podivínství fixuje, aby nenarušil jejich mentální rovnováhu.
Kapitola pokračovala souhrnem argumentů, které by měly přesvědčit psychologa o normalitě svého podivínského klienta. Sylva vzala Svobodu podivínství a v části, kterou ještě nečetla, nalistovala kapitolu věnující se stejnému tématu:
Vždy je snaha, aby v určitém okrsku byl alespoň jeden podivín. A pokud se vhodný kandidát nevyskytuje, psycholog jej úmyslně vytvoří z člověka, který je podivínství potenciálně nejblíže, ale nikdy by sám sebe za podivína nepovažoval. Psycholog vás tedy od podivínství buď odvrací, nebo v něm udržuje tak, aby byla naplněna jistá kvóta.
Sylva příručku od Markuse vztekle odhodila. Knížka letěla přes celý pokoj, rozplácla se o stěnu nad kuchyňskou linkou a spadla na hromádku špinavého nádobí. Tak kvóta - proto ty rady, proto ta hypnóza! Oni z ní podivína udělali! Cítila vztek na psycholožku, na Petra, na Markuse, na všechny.
Ale to trvalo jen chvilku. Sylva se zadívala na zavírající se knížku. Markusova příručka zvolna klouzala po hromádce plastových talířů směrem ke dřezu s mastnou vodou. Ještě chvíli ji sledovala - nakonec, těsně předtím, než se knížka stačila namočit, vyskočila a zachytila ji. A v tu chvíli byl veškerý vztek pryč - nahradila jej chladná rozvaha.
Sylva vzala knížku i samizdat, tužku, svůj blok, a začala si dělat poznámky - více ze Svobody, ale trošku i ze Strategie. Zítřek ukáže, zda se podaří to, pro co se právě rozhodla.
Následující kapitola
