Předchozí kapitola
Pavel Koutner proklínal den, kdy přijal pozvání toho pošahaného divadelníka k víkendové projížďce luxusním bourákem, jak tehdy Bertram řekl. Teď sedí v kanceláři Ministerstva informatiky a nelaskavý vyšetřovatel se ho snaží přimět k tomu, aby si vzpomněl, co všechno se tam dělo, kdo co říkal, a co říkal on. Před ním leží protokol a tužka, ať to prý vyplní sám, času má – jak ho strážný ujistil – prakticky neomezené množství.
Musí si dát pozor, ujišťoval se. Tohle je sice policie a on je loajální občan – a když jde o nebezpečí terorismu, jak mu bylo naznačeno, tak se musí pomoct podle nejlepšího vědomí a svědomí. Na druhou stranu, už to, že tam byl, z něj dělá podezřelého. Měl by toho tedy napsat co nejmíň, aby neuvedl něco, co by mohlo ohrozit jeho. Zná všechny akční filmy a pamatuje na to, že kdo vypadá, že toho moc ví, nedopadne dobře. Na druhou stranu, ten, kdo neřekl nic, dopadal v těch filmech ještě hůř.
Co tedy udělá?
neděle 30. října 2016
neděle 23. října 2016
Podivínka 2 - 11 Nádraží socek
Předchozí kapitola
Do ulice U Bulhara doběhli dvě minuty před domluveným začátkem schůzky. V ruce měli propustku a čerstvé potvrzení z ministerstva, že Anna má zaplacenou nadstandardní rekvalifikaci. Slečna v úřadu se už zase tvářila, jako že by si s Albertem chtěla dát schůzku, ten se jí ale vykroutil - zanechal jí navštívenku s tím, že zítra bohužel odjíždí na tři roky do Států.
Zbývalo najít správný dům. Ulice u Bulhara je krátká a úzká, z jedné strany tísněná hotely vestavěnými pod magistrálu a její přivaděč, z druhé strany má řadu vysokých, zaprášených, dvě stě let starých domů.
Většinou s chybějícími domovními čísly, uvědomila si Sylva. V poklusu našli trojku a pětku, lichá čísla vlevo, samozřejmě, ale blok končil příliš brzy. Kde může být číslo jedenáct? Ulici ukončovala mimoúrovňová křižovatka.
„Musí to být tam,“ ukázal Albert přes silnici.
Do ulice U Bulhara doběhli dvě minuty před domluveným začátkem schůzky. V ruce měli propustku a čerstvé potvrzení z ministerstva, že Anna má zaplacenou nadstandardní rekvalifikaci. Slečna v úřadu se už zase tvářila, jako že by si s Albertem chtěla dát schůzku, ten se jí ale vykroutil - zanechal jí navštívenku s tím, že zítra bohužel odjíždí na tři roky do Států.
Zbývalo najít správný dům. Ulice u Bulhara je krátká a úzká, z jedné strany tísněná hotely vestavěnými pod magistrálu a její přivaděč, z druhé strany má řadu vysokých, zaprášených, dvě stě let starých domů.
Většinou s chybějícími domovními čísly, uvědomila si Sylva. V poklusu našli trojku a pětku, lichá čísla vlevo, samozřejmě, ale blok končil příliš brzy. Kde může být číslo jedenáct? Ulici ukončovala mimoúrovňová křižovatka.
„Musí to být tam,“ ukázal Albert přes silnici.
neděle 16. října 2016
Podivínka 2 - 10 Pátrání
Předchozí kapitola
Sylva a Albert stáli v návštěvní místnosti metropolitního recyklačního centra, což byl, jak Sylva tušila, eufemismus pro třídírnu u největší pražské skládky. Podnik vlastnila společnost FedEx. Dívali se přes okno na areál. Nízké slunce osvětlovalo vstupní terminál, kam odpadkové kamiony a vlaky různých společností svážely kontejnery z napůl vytříděným odpadem z jednotlivých městských částí i z okolí Prahy. Vzhledem k brzké ranní hodině se na silnici před vjezdem do centra udělala docela dlouhá fronta.
Kontejnery mizely v obrovské modročervené hale, ke které byly ze druhé strany přistaveny vagony na vytříděné komodity. Nad skládkou se vznášející těžký odér odpadků cítili v klimatizované místnosti i přes zavřené okno.
Sylva a Albert stáli v návštěvní místnosti metropolitního recyklačního centra, což byl, jak Sylva tušila, eufemismus pro třídírnu u největší pražské skládky. Podnik vlastnila společnost FedEx. Dívali se přes okno na areál. Nízké slunce osvětlovalo vstupní terminál, kam odpadkové kamiony a vlaky různých společností svážely kontejnery z napůl vytříděným odpadem z jednotlivých městských částí i z okolí Prahy. Vzhledem k brzké ranní hodině se na silnici před vjezdem do centra udělala docela dlouhá fronta.
Kontejnery mizely v obrovské modročervené hale, ke které byly ze druhé strany přistaveny vagony na vytříděné komodity. Nad skládkou se vznášející těžký odér odpadků cítili v klimatizované místnosti i přes zavřené okno.
neděle 9. října 2016
Podivínka 2 - 9 Annino zmizení
Předchozí kapitola
Anna nebyla nikde. Nebyla u sebe doma, nebyla v Arše u Pošahaných, nebyla ve Společnosti. Aspoň že na tom posledním místě narazila na Černého, který vyplňoval nějaká lejstra neúspěšnému spisovateli.
Zprávy neviděli, ale hned si je pustili na internetových stránkách televize.
Černý pak Sylvu objal. „To je zlé,“ pronesl vážně. „Rád bych vás uklidnil, ale tohle je velmi složitá situace a já zatím nevím, jaké potíže to může způsobit… ehm, všeobecně.“
„Sylvo,“ promluvil poprvé T.: „Já ti pomůžu, jak budu moct. Mám zkušenosti s obviněními, aktivismem, byl jsem i nepřítelem a v rekvalifikaci. Když budete mít dobré právní a finanční krytí, tak z toho Annu dostaneme.“
Anna nebyla nikde. Nebyla u sebe doma, nebyla v Arše u Pošahaných, nebyla ve Společnosti. Aspoň že na tom posledním místě narazila na Černého, který vyplňoval nějaká lejstra neúspěšnému spisovateli.
Zprávy neviděli, ale hned si je pustili na internetových stránkách televize.
Černý pak Sylvu objal. „To je zlé,“ pronesl vážně. „Rád bych vás uklidnil, ale tohle je velmi složitá situace a já zatím nevím, jaké potíže to může způsobit… ehm, všeobecně.“
„Sylvo,“ promluvil poprvé T.: „Já ti pomůžu, jak budu moct. Mám zkušenosti s obviněními, aktivismem, byl jsem i nepřítelem a v rekvalifikaci. Když budete mít dobré právní a finanční krytí, tak z toho Annu dostaneme.“
neděle 2. října 2016
Podivínka 2 - 8 Reakce
Předchozí kapitola
Markus se v půl sedmé chystal odemknout pronajímanou zasedačku, aby mohl přivítat svou každotýdenní skupinu. Ještě předtím si ale potřeboval vyzvednout pár drobností z kancelářské buňky. V hale bylo živo, v mnoha buňkách se střídali denní a večerní nájemci, takže i kancelářský šum byl v tuhle hodinu o něco hlasitější. Markus si tak, dokud nezabočil do své buňky, nevšiml, že u stolu sedí schoulená a štkající Sylva.
Položil jí ruku na rameno: „Co se stalo?“
„Vyšel mi ten článek…“
„Zmršili ti ho?“
„Ne to ne. Ale -“ Sylva podala Markusovi výtisk, o který byla na stole opřená. Štos asi deseti listů byl nahoře zmáčený slzami. „To za tím.“ Markus nalistoval pátou stránku, kde se lehce čitelný font Sylvina autorského díla měnil v titěrný, do dvou sloupců zalomený text komentářů k článku. Od komentáře první!!!!!! datovaného k 0:00:00 až po poslední vytištěný z 16:45:54 znějící přesně - ať si nabuší, to byly skoro samé invektivy a hrubosti. „A tys to celé četla? Šrajer tě nevaroval?“
„Všichni mě varovali, že nemám číst diskusi. Ale já chtěla vědět, co si lidi myslí. A tohle…“ Sylva se znovu rozplakala.
Markus se v půl sedmé chystal odemknout pronajímanou zasedačku, aby mohl přivítat svou každotýdenní skupinu. Ještě předtím si ale potřeboval vyzvednout pár drobností z kancelářské buňky. V hale bylo živo, v mnoha buňkách se střídali denní a večerní nájemci, takže i kancelářský šum byl v tuhle hodinu o něco hlasitější. Markus si tak, dokud nezabočil do své buňky, nevšiml, že u stolu sedí schoulená a štkající Sylva.
Položil jí ruku na rameno: „Co se stalo?“
„Vyšel mi ten článek…“
„Zmršili ti ho?“
„Ne to ne. Ale -“ Sylva podala Markusovi výtisk, o který byla na stole opřená. Štos asi deseti listů byl nahoře zmáčený slzami. „To za tím.“ Markus nalistoval pátou stránku, kde se lehce čitelný font Sylvina autorského díla měnil v titěrný, do dvou sloupců zalomený text komentářů k článku. Od komentáře první!!!!!! datovaného k 0:00:00 až po poslední vytištěný z 16:45:54 znějící přesně - ať si nabuší, to byly skoro samé invektivy a hrubosti. „A tys to celé četla? Šrajer tě nevaroval?“
„Všichni mě varovali, že nemám číst diskusi. Ale já chtěla vědět, co si lidi myslí. A tohle…“ Sylva se znovu rozplakala.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)