6. Virtual meeting

Předchozí kapitola

Herna 3DALL se nacházela v budově bývalého multiplexu. Sylvu ani nepřekvapilo, že před budovou parkuje víc aut, než vozidel s podporou šlapání. Tenhle podnik měl glanc snobismu, smíšeného s pocitem lechtivého nebezpečí, daného druhem nabízených služeb a polohou dostupnou z bezpečnostně zajištěné zóny pouze autem. U vchodu postávaly skupinky dobře oblečené mládeže, zahalené v oblacích marihuanového kouře. Po parkovišti pojížděly motocykly a čtyřkolky s pohonem ignorujícím padesát let utažení ropného kohoutku. Jejich řidičům určitě nebylo zatěžko propálit tu za jeden večer bezcílného pojíždění ekvivalent Sylvina měsíčního platu.

Ochranka budovy tato porušení zákona s přehledem ignorovala, o to přísnější byla ale na Sylvu, která přišla od metra pěšky. Když se legitimovala, strážný prohlásil, že podivíni dovnitř nesmí. Současně naznačoval, že by to samozřejmě zařídit dokázal, kdyby se mu byla věnovala menší pozornost.

5. Klíč

Předchozí kapitola


Ještě toho odpoledne zavolala Sylva do Mostecké Všeobecné a pokusila si domluvit hovor přes virtual meeting.

Byla ale velmi zklamána. Asistent, který s ní hovořil, jí sdělil, že v tuhle chvíli je to naprosto nemožné – ani za úplatu: „Nemůžeme dovolit další návštěvy.“

„Další? Kdo u ní byl?“

Asistent se chvíli vykrucoval, ale pak kápl božskou: „Spojila se s ní inspektoři Ministerstva informatiky a advokát. Od MI máme pokyn nespojovat nikoho dalšího s výjimkou rodinných příslušníků.“

„Ale ona nemá žádnou rodinu. Nejblíž jsem jí já!“ vykřikla Sylva zoufale. „Jsem její milenka!“

„Tak vidíte – nemůžeme nikoho spojit. Ledaže... nemáte spolu nějaký neodkladný byznys, kde by hrozil postih z prodlení?“

„Platím její péči – platím i vás!“

„To ovšem není ten druh byznysu, který mám na mysli. Kdyby vám dlužila peníze, nebo tak něco...“

Sylva zkusila nabídnout zájem o poradenství, pak prostě úplatek, který stupňovala až do výše patnácti standardů. „Víc vám dát nemůžu,“ kvílela do videotelefonu, ale dočkala se jen rezervovaného odmítnutí. „Jak je v tom MI, nemůžeme nic dělat. Zkuste to za týden.“ A asistent zavěsil.

Sylva vztekle zaklapla hluchý mikrofon a vydala se do práce. Do konce týdne se pokusila domluvit si virtuální setkání s Annou ještě dvakrát, ale ani v jednom případě neuspěla.

4. Bez advokáta

Předchozí

Sylva byla v justičním paláci už pár minut před sedmou. Karolína Rašková otevřela dveře haly přesně v okamžiku, kdy digitální panel mezi schodišti ukázal celou hodinu. „Jsem ráda, že jste tady,“ řekla místo pozdravu.

„Jednání je až v devět,“ namítla Sylva.

„Už v devět. Ukažte mi materiály.“

Sylva měla na jazyku poznámku na téma nepřipravených asistentů, ale Karolínin kamenný výraz ji donutil větu spolknout. Mlčky vyšly do patra a sedly si na lavičku. Podala desky od Černého. Ta důkladně pročetla celý štos, ignorujíc Sylviny pokusy cokoliv jí v těch lejstrech vysvětlit. Nakonec z nich vybrala dva papíry a zbytek hlučně zaklapla.

„Černý už taky vždycky neví, co dělá. A to je o polovinu mladší než já,“ pronesla odměřeně.

3. Zpátky v Praze - pokračování

Předchozí

Další pondělí zavolala Sylvě do práce tajemnice Společnosti, Karolína Rašková. Sylva ke staré paní nikdy necítila žádné sympatie, i když už z Markusova vyprávění věděla, že Karolína je takříkajíc žijící legendou nevládních organizací. Prý v nich odváděla černou práci asistentek, projektových manažerek a účetních snad už od devadesátých let minulého století. Možná právě to z ní udělalo strohou, odměřenou babu, kterou v ní Sylva viděla teď. Sylva dokázala snést racionální a někdy až skoro surové manýry u mužů typu Černého nebo Šrajera, stejně jako Bertramovu teatrální přezíravost; snad proto, že vůči nim měla jistý respekt. Účetní Společnosti jí při těch několika příležitostech, kdy měly co do jednání, přišla sympatická skoro stejně, jako Denisa Hadamczik.

Proto Sylvina nálada poklesla, když se dozvěděla že právě Karolína jí bude pomáhat s obhajobou. Zastaví se po skupině a společně proberou podklady, které Černý přes víkend prý připravil. Sylva byla v pokušení požádat, ať jí ty papíry jen předá a na soud se už neobtěžuje. Nakonec si vystačila s chladným přitakáním.

3. Zpátky v Praze

Predchozí

Bylo úterý, sedm ráno. Sylva seděla v trolejbusu směřujícím z Jižního Města k logistické centrále. Dívala se skrz zaprášené okýnko a v hlavě měla prázdno. Opustila svou lásku, aby ji mohla hájit tady v Praze. Ale nechala ji v nejisté péči zcvoklého spisovatele, o kterém má navíc čím dál silnější podezření, že nespisuje jen ty své povídky. Nebyla si vůbec jistá, jestli udělala dobře.

Na druhou stranu, věděla, že že když už se rozhodla vrátit do Prahy, musí dělat všechno co může. Ještě, než vyjela do práce, nechala další vzkaz Černému - musí se stát Anniným zástupcem, dá na to všechny peníze, které jí zbudou po zaplacení Anniny zdravotní péče.

A proto se teď pustí do věci, kterou bude muset chtě nechtě překousnout.