Začátek kapitoly
Probudila ji sestra, která jí malým diagnostickým přístrojem změřila teplotu a odebrala kapku krve. „Zastavte se v devět na obchodním,“ vzkázala jí, když byla hotová. „Nebojte se, nezaspíte, v osm se zapíná televize,“ odpověděla na nevyřčenou otázku a přesunula se k sousedce.
Sylva už neusnula, dívala se do stropu a uvažovala. Nejpodstatnější bude získat peníze na Anninu léčbu. Co ty peníze ze rekvalifikaci? Nebude je moct získat zpět? Převrátila to ze všech stran a došla k závěru, že se to asi nepovede. Takže se jí prostě musí podařit přehrát tu platbu na pojišťovnu. No, uvidí, co se dozví na obchodním.
Když se pokojová televize v osm sama zapnula, Sylva už v posteli nevydržela. Oblékla si župan, opláchla se, v kantýně zhltla nejlevnější snídaňový set a deset minut před devátou už čekala u kanceláří obchodního oddělení nemocnice.
Prostor byl upravený do podoby pohodlné čekárny, s křesly a konferenčním stolkem, na kterém leželo několik reklamních materiálů. Sylva neodolala a začala se jimi probírat. Zjistila, že se převážně jedná o nabídky na různé formy pojištění, případně na nadstandardní lékařské služby - a některé z nich rozhodně nejsou pro normály.
Začetla se do jednoho z luxusnějších letáků, který nabízel komplexní služby v oblasti plastické chirurgie.
Základní úkony, jako omlazování a kolorování kůže, zvětšování a zpevňování ňader, prodlužování penisů, nebo tvarování postavy metodami chirurgickými, plastickými i hormonálními, byly odbyto jednou stránkou, jako by se jednalo o úpravy, které jsou už dávno z módy. Zdaleka největší prostor zaujímala zbrusu nová nabídka bodyimprovementu.
Překročte své limity, hlásal slogan nad fotografií dvojice elegantně oblečeného muže a rodinně působící, mladé těhotné ženy. Číslované popisky podél obou stran fotografie byly podobné těm, které Sylva znala z módních časopisů. Tam identifikovaly kusy oděvu či prádla a informovaly o výrobci a o (pro normály vesměs nedosažitelné) ceně. Na tomto letáku obsahovaly popisky označení improvementových úkonů.
Zapomeňte na své virtuální brýle, hlásal první odstaveček, odkazující na modelovy šedé oči. Digitální sítnice vám umožní dohlédnout do vzdáleností, o kterých jiní jen sní, nechat si promítat svou oblíbenou televizní show přímo na rohovku, nebo si užít ideální 3-D požitek z počítačových her. Stačí mrknout, a to, co jste právě viděli, se uloží do vašeho fotoalba pomocí patentované techniky storeglance. Cena: slabých dva tisíce standardů.
Ušní implantát Noisefilter zajistí, že nadále uslyšíte jen to, co si sami přejete slyšet. Dokonalá ochrana před hlukem prostředí, nežádanou reklamou a každým, koho nechcete poslouchat! (Cena: 500 standardů.)
Luxusní instantní překladač soundformer užijete pak nejen na dovolené, ale i v zaměstnání, kde vám umožní dokonale porozumět poradám vedeným v cizím jazyce. Žádný z vašich nadřízených nepozná, že ho slyšíte ve své rodné řeči. (900 St.)
Ovládněte svůj hlas. Vylepšené hlasivky titanvoice s kompozitními blanami vám umožní hovořit desítky hodin bez únavy. Nezbytné, pokud chcete vstoupit do politiky!
Užijte si neřest. Filtrační prvek do průdušek nicopass vám umožní vychutnat si libovolné množství cigaret, aniž byste nesli negativní následky kouření. Bezúdržbová technologie clearbreath zajistí eliminaci všech škodlivých látek bez vynuceného kašle nebo potřeby měnit kapsle s absorbérem.
David se silou Goliáše. Techniky, které doposud používali jen vrcholoví sportovci, vám umožní provozovat všechny outdoorové aktivity bez únavy! Korekce metabolismu současně zvýší vaší sílu, výdrž, odolnost proti stresu a dokonce vede k prodloužení života.
Modrý zub jako třetí ruka. Řídící modul s ověřeným rozhraním Bluetooth V. můžete naučit ovládat vaší televizi, otevírat vrata od garáže, nebo provádět bankovní transakce pouhou myšlenkou - tedy, aniž byste jen mrkli okem.
Sylva přešla na pravý sloupec, který se věnoval ženě. Dámské doplňky se zjevně soustředily na jiné aspekty osobnosti a potvrzovaly, že v elitní spolčenosti se role muže a ženy od středověku patrně nezměnila.
První odstavec nabízel makeup během vteřiny - implantace řiditelných pigmentů kolem očí a na tváře, která zajistí stálý a přitom každý den jiný makeup. Na objednávku se dají navrhnout vzory, které nejlépe vystihnou osobnost nositelky.
Už nemusíte ladit barvu svých šatů podle tónování nehtů, tvrdil další popisek. Dokonalé nehty nailo se nelámou, nerostou, a barvu volíte pouhým dotykem tónovací jehly. Jen 80 standardů za implantát.
Ze stejného soudku pak bylo proměnlivé tetování - buďto levnější pasivní - volitelné pomocí přepínače, nebo dražší aktivní - s pohybem a tvarem řízeným pseudointeligentním čipem na základě emocí nositele či nositelky.
Korekce metabolismu BMI ceiling vám zajistí dokonalou stabilitu vaší váhy. Neobávejte se rautů či svátků a zapomeňte na celulitidu. Jezte cokoliv a budete stále vypadat jako modelka.
Miminko podle přání slibovalo zařízení řídící prenatální vývoj. Odfiltrování všech nepříznivých vlivů kouření a pití, negace negativních podnětů, stimulační programy, dovyživování, prenatální očkování. Stačí malý implantát a několik pilulek, které se konzumují jednou za týden.
Mějte děti pod dohledem, doporučoval další odstaveček. Malá aparatura snímající tepovou frekvenci dítěte se implantuje pod kůži a speciální řídící člen umožňuje rodičům cítit, kterým směrem jejich děti právě jdou, a co dělají. Pokud se dopustí něčeho problematického, rodič to ihned ví.
Sylva přeskočila zbylé popisky a sjela pohledem pod fotografii, na tabulku shrnující ceny. Součet překročil třicet tisíc standardů. Za tyhle peníze, pomyslela si, by Anna mohla vstát z postele nejspíš už zítra.
Odložila prospekt a podívala se na hodiny v čele chodby. Bylo za minutu devět. Zvedla se tedy, a zaklepala na dveře kanceláře.
„Situace vaše a vaší svěřenkyně je dost složitá,“ zahájil rozmluvu přítomný lékař. Že se jedná o lékaře, poznala Sylva jen z titulu na jmenovce. Muž jinak jednal jako klasický pojišťovák, včetně obvyklé manýry přátelského staršího bratra – a bohužel mu to dobře šlo, což bylo obzvlášť znervózňující.
„Smím vám říkat Sylvo?“ nabídl tak vemlouvavě, že Sylva nemohla, než rezignovaně přikývnout. „Předpokládám, Sylvo, že jste přišla vyřešit neutěšenou finanční situaci vaší ručenkyně. V tom vám nabídneme veškerou naší součinnost.“
„Přesně proto jsem tady,“ odpověděla Sylva. „Ráda bych… totiž, vím, že její zdravotní pojištění není zrovna nejlepší… a jistě znáte finanční situaci slečny Housekové i mojí.“
„Ano, to pochopitelně znám,“ přitakal lékař. „Ovšem musíte pochopit následující,“ uvedl pak delší promluvu: „Naše nemocnice a zdravotní pojišťovna nabízí klientům samozřejmě jen tu nejkvalitnější péči přesně v rozsahu, který si nastaví ve svém osobním programu. V tom je jistá komplikace, protože dodatečně nelze o nějaké změně rozsahu péče uvažovat. A slečna Anna – nevadí vám to? - tedy slečna Anna má své osobní limity řízené péče nastavené velmi nevhodně na situaci, ve které se nyní ocitla. Navíc u Anny došlo včera k dalšímu vývoji.“
Sylva se na něj tázavě zadívala.
„Museli jsme ji znovu operovat, její zdravotní stav je dost vážný. Protože...“ lékař se na ni zadíval skrz takřka neviditelná skla značkových brýlí, „ehm, tedy při operaci jsme se řídili vaší bonitou, což prakticky znemožnilo realizovat několik nezbytných kroků. Ty je ovšem možné částečně provést dodatečně. Slečna Anna není ve stavu, kdy by mohla účelně komunikovat. Jsme proto velmi rádi, že máte o svou přítelkyni zájem a doufám, že dnes dojdeme k dohodě o dalším postupu v nejbližší době. Protože jsem si jistý, že vaše problémy s financováním Anniny péče dokážeme s vaším přispěním vyřešit k oboustranné spokojenosti.“
Hlavně ke tvojí, slizoune, pomyslela si Sylva, nahlas ale řekla něco jiného: „S tím souhlasím.“
„Výborně,“ usmál se lékař, „můžeme se do toho pustit. Nejprve vás přesně seznámím s Anninou situací. Tady,“ ukázal Sylvě nějaký papír, „je nastavení řízené péče slečny Anny. Pojistka se na její zranění nevztahuje kvůli dvěma bodům. Za prvé,“ pozdvihl ukazováček, „se pojistná smlouva nevztahuje na plnění, k nimž došlo mimo oblast působnosti pojistky,“ ukázal prstem na jeden řádek, „k čemuž prokazatelně došlo, protože slečna Anna má pojistku omezenou na místo výkonu svého zaměstnání, tedy konkrétně na Prahu a revír Mostecké Uhelné.“
Sylva přikývla a v duchu se snažila si to nějak uspořádat.
„A dále – moment, jen co to najdu,“ přerušil lékař její uvažování, „je tu ten druhý bod.“ Prst putoval po seznamu na smlouvě, Sylva v něm zahlédla položky jako ‚zranění způsobená při výkonu individuálního sportu,‘ nebo ‚v souvislosti se stavem těhotenství,‘ lékař je ale přeskakoval a doklouzal prstem skoro až ke konci listu.
„Ano, tady: Dále se pojistka nevztahuje na ta zranění, ke kterým došlo v průběhu, v souvislosti nebo v důsledku nezákonné činnosti pojištěnce. To jsou dvě závažné překážky, které znemožňují, aby Anninu péči pojišťovna byť jen částečně hradila.“
Sylva na něj jen mlčky zírala.
„Sylvo,“ pohlédl lékař na dívku chápavě: „Oba tyto problémy můžeme za jistých okolností vyřešit.“
„Teď vám nerozumím,“ zakoktala se Sylva.
„Bude to snadné,“ odpověděl lékař. „Já vám teď něco doporučím:“
„Ano?“
„Poradím vám, abyste si objednala mé poradenské služby.“
Vytáhl další papír: „Tady máte formulář a tady návrh na změnu ručitelské smlouvy.“
Sylva si pročetla objednávku: „To je za dvacet standardů!“
„Chápejte,“ ztišil doktor hlas, „nabízíme vám vysoce nadstandardní služby odborného poradenství, které vám umožní využít pro pokrytí Anniny léčby pojištění, na které v tuto chvíli nemá nárok. Takový postup není standardní a proto nemůže být ani levný.“
„A co tady?“ ukázala Sylva na druhý papír, „mám taky podepsat, že přistupuji na třicetiprocentní spoluúčast u všech výkonů hrazených pojišťovnou?!“
„To je nezbytná podmínka pro poskytnutí našeho poradenství.“ pronesl lékař uhlazeně. „Jistě chápete, že je to reálný způsob, jak zajistit Anně kvalitnější péči, než kdybyste všechno platila sama.“
Sylva se na lékaře zuřivě podívala, ale podepsala.
„A ještě tady,“ ukázal lékař účtenku: „Ta včerejší operace, byly tam nějaké nadnormativní výkony. Současně tím zajistíte, že návazná péče bude odpovídat provedené operaci. Jen deset standardů, s těmi účty pak zajděte na pokladnu.“
Sylva opět podepsala. „A teď mi něco poradíte?“ zeptala se chladně.
Lékař se zamyslel: „Ale jistě,“ řekl nakonec: Problém s omezenou působností pojištění není třeba řešit. Jak jsem uvedl, pojistka slečny Anny se vztahuje na Prahu a na revír MUS.“
„Ale k nehodě došlo někde v lese, daleko od dolu.“
„Zas tak daleko ne.“ Lékař se podíval do svých papírů: „Vzdušnou čarou jen dva a půl kilometru od hranice lomu, ještě na pozemcích GlobalCoal - patří jim lesní svah až po hřeben a v katastru je tento pozemek vedený jako ochranné pásmo povrchového dolu. K Annině zranění tedy došlo ještě na území revíru kde je její pojistka platná. Tento důvod pro nemožnost plnění se tak stává bezpředmětným.“
Sylva se na něj ostře podívala: “Takže tam vlastně žádný problém nebyl!“
„Kdybych vám neporadil, tak by byl.“
„Dobrá,“ ušklíbla se Sylva: „A co ta nezákonná činnost?“
„Na to snad přijdete sama: Očistěte Annu a pojišťovna její léčbu zaplatí.“
Lékař se odmlčel.
„A to je všechno, co mi za ty peníze poradíte?“
Odpověď byla jak z gumy: „Myslím, že to není tak málo za to, že jsem vám pomohl výrazně diverzifikovat náklady na léčbu vaší přítelkyně. Ovšem, musím vás ještě upozornit, že domáhat se u pojišťovny plateb za již jednou uhrazené úkony nebude možné. Doporučuji vám proto vyřešit legální aspekty jednání slečny Anny co nejdříve.“
Sylva na lékaře prázdně hleděla: „To je všechno?“
„Pokud jde o finance, tak všechno.“
Sylva hluboce vydechla. Podívala se z okna, kde si vítr pohrával s listím na větvi lípy stínící budovu.
„Dobrá,“ ozvala se. „Můžu se teď zeptat na něco, ehm, lékařského?“
„Prosím.“
„Anna je v bezvědomí. Kdy se z něj probudí?“
Revizní pokrčil rameny. „Je mi líto, Sylvo, ale to bohužel nevíme. Buďte trpělivá. Nebo... máme snad klást důraz na stabilizaci jejího stavu …?“
Sylva rychle zakroutila hlavou. „Jen bych chtěla být u toho, až se probere.“
„To je to nejmenší. Můžete kdykoliv zavolat recepční a ta vám řekne, zda se něco změnilo. Chcete vědět ještě něco?“
„Asi ne.“
„Tak v tom případě je vše v pořádku. Jménem naší nemocnice děkuji, že jste si nás zvolila při výběru lékařské péče. A ujišťuji vás, že jakmile uhradíte vaše pohledávky, bude všechno v naprostém pořádku.“
Sylva se cestou k pokladně zastavila ve svém pokoji. A jak viděla, podivným setkáním nebyl ten den konec, protože jí na posteli seděl chlapík s rybím výrazem zcela jasně naznačujícím, že dotyčný nemůže být odjinud, než od policie.
Vedle něj ležela T.-ova brašna, Sylvina igelitka a ještě jedna průhledná taška, všechny řádně zamazané, tak, jak je sebrali v převráceném džípu. Policista rozhodně neměl tolik soudnosti, aby je očistil od bláta, nebo aspoň odložil na podlahu.
„Slečno Koutnerová?“ otázal se muž nejistě. Sylva mu ukázala občanku.
„V pořádku,“ pokračoval. „Tady máte věci, které, ehm, zbyly po ohledání džípu, a nebyly identifikovány jako majetek pana Teleckého. Panu Kolmajerovi je dát nemůžu, slečna Houseková je v bezvědomí, zbýváte vy. Máte, ehm, naší soustrast.“
Pokusil se jí podat ruku, Sylva ji ale nepřijala.
„Samozřejmě, to, co se událo, bude mít pro vás i slečnu Housekovou určité důsledky,“ pokračoval policista chladněji. „Výrazně mírnější, než by se dalo předpokládat - to kvůli jejímu zdravotnímu stavu. Situace se vyvinula dost zajímavě, zdá se, že zájem o slečnu Housekovou poněkud poklesl.“
„Čí zájem?“ troufla se zeptat Sylva.
„Pražské centrály,“ odpověděl neurčitě policista. „V bezvědomí nemá valnou cenu. Jistě, lze ji vyslechnout virtuálně, tento postup ovšem není průkazný, protože slečna Houseková nemůže podepsat protokol. A samozřejmě, s ohledem na její prognózu – vy předpokládám víte, že není zrovna příznivá.“
Sylva suše polkla, policista to vzal jako přitakání. „Jiná věc by samozřejmě byla, kdyby se slečna Houseková uzdravila natolik, že by byla schopná ve svých aktivitách pokračovat. Potom by patrně i ministerstvo přehodnotilo svůj, aktuálně shovívavý postoj. To by,“ pohlédl unaveně na Sylvu, „vedlo i k obnovení vašeho případu. Dá se vlastně říct, že čím hůř na tom slečna Houseková bude zdravotně, tím líp pro ni i pro vás.“
„Pro mě?“
„Vy jste z toho vyvázla poměrně hladce – na podivínku. Jak jsem řekl, klíčové stíhání proti vám bylo pozastaveno.“
Sylva se raději neptala, jaké stíhání měl policista na mysli; blahoslavení chudí duchem.
Policista ztlumil hlas: „Podívejte, vy jste měli stejně naprosto neuvěřitelnou kliku. Díky tomu, že Telecký při nehodě zahynul, se mým nadřízeným tak nějak samovolně vytáhlo pár trnů z paty.“
„To něco znamená?“
„To hodně znamená. Jinak by si vás tu pěkně podali. Honička v lesích s auty ministerstva? Víte, kolik místních nařízení jste tím porušili? Rychlá jízda, rušení nočního klidu... Na pokutách byste vykrváceli. Naštěstí pro vás situace nahrála tomu, že se tyhle malichernosti řešit nebudou. Samozřejmě pod tou podmínkou, že se z Mostu co nejdřív vrátíte zpátky do Prahy. Blbněte si tam, kde máte registrované podivínství.“
„Nevím, jestli vám tohle můžu slíbit.“
„Berte to jako důrazné doporučení. Ovšem,“ změnil policista tón na omluvný, „některé záležitosti nešlo pominout a v těch už bylo předběžně rozhodnuto. Tady máte,“ podal jí dvě úřední obálky.
Sylva je rozpačitě přijala. Uvažovala, že ať je uvnitř cokoliv, už zase jí hrozí buď soudy, nebo několik let splácení - ani nemusí vědět za co. Když všechny peníze, které mají, potřebuje Anna. To není fér.
„Tohle jsou jen příkazy k úhradám. Mohla jste dopadnout hůř, když vezmeme v úvahu, že jste pomáhali problematické aktivistce utéct z rekvalifikace i přes odpor veřejných činitelů,“ ujistil ji policista. „Tady mi to podepište,“ ukázal na nějaký formulář, „a nashledanou.“
Zvedl se a zmizel.
Teprve, když odešel, si Sylva uvědomila, že nemá nejmenší tušení, z čeho policisté viní Annu.
Roztřídila vrácené věci. S velkou kabelou a obálkami se pak vydala za T.-em a přednesla mu výsledky svých ranních schůzek.
„Zajímavý případ metaporadenství,“ zhodnotil první setkání spisovatel.
„Případ čeho?“ nepochopila Sylva
„Metaporadenství. Zdarma ti poradil, aby sis od něj nechala poradit za peníze. Přičemž ta rada za peníze byla v zásadě jen způsob, jak z tebe další peníze vytáhnout. A ještě to byl víc než z poloviny úplatek – protože dvacet kreditů za pět minut řečí se jinak nazvat nedá.“
Sylva byla naprosto zvadlá a tak T.-ovo drsné hodnocení jen mlčky přijala.
„Na ten úplatek ti patnáct kreditů chybí a k tomu jsi dostala dvě předběžná rozhodnutí. Podívala ses na ně?“
Sylva zavrtěla hlavou. „Nemám sílu.“
„Tak já se na ně mrknu, ukaž.“
Sylva mu je podala.
„Hmm, tak to první je soukromoprávní věc,“ prohlásil T. „MUS tě kasíruje za nedovolený přístup na pozemky.“
„Kolik chtějí?“
„Moment.“ T. obrátil list na druhou stranu. „Jo, tady je to. Pokuta pět standardů, vyvolané náklady třicet, soudní poplatek sedm. To je asi za tu honičku,“ dodal na vysvětlenou.
„Pěkný. A to druhý?“
„To bude asi účet od ministerstva. Jasně. Maření výkonu veřejné služby, poškození obecně prospěšného zařízení - nejspíš těch policejních Hummerů. Celkem dvě stě patnáct standardů.“
„Dohromady dvě stě padesát sedm standardů,“ sečetla kysele Sylva.
„Budeš muset za Černým,“ poradil T.
„Stejně za ním musím - kvůli Anně.“ zabručela Sylva.
„Ale,“ uklidňoval ji spisovatel. „Když už ví, co se stalo, tak určitě předpokládá, jaká předběžná rozhodnutí asi dostaneme. Neboj, určitě to dovede srazit. A Annu z toho natuty dostane.“
Sylva pokrčila rameny. „Doufám,“ řekla tak hlasitě, aby o tom sebe samu přesvědčila.
Raději změnila téma: „A jak seš na tom ty? Byl u tebe taky ten policajt?“
„Nó jasně,“ protáhl T. „Ta nesvéprávnost se teď docela hodí. Nějaké účty jsem sice taky dostal, ale ani jsem je neotvíral – zaplatit je bude muset špitál. Na toho poliše jsem tak mohl udělat dlouhý nos, řekl jsem mu, ať je rovnou donese nahoru do pokladny. Akorát mi pak nevrátil věci, co mi nesl, ale když je nechal u tebe, tak je všechno v pohodě.“
„Takže ty seš v klidu, to se teda máš,“ povzdechla si Sylva.
„Však u tebe taky nebude tak zle,“ odpověděl spisovatel. Tyhle příkazy nějak oblafnete, a těch patnáct standardů, co ti chybí teď… Ty budou, než bys řekla švec! Podej mi tu mojí brašnu,“ požádal.
„Peněženku ti vybrali, dívala jsem se.“
„Taky nechci peněženku,“ prohlásil T., sebevědomě a sáhl do brašny po své kožené bundě. Chvíli soustředěně manipuloval s její podšívkou. Zakrátko se na jeho úzké tváři rozestřel spokojený úsměv.
„Simsalabim!“ prohlásil, „tady máme mou nouzovou padesátku.“ Ukázal ruku, ve které se teď skvělo deset pětistandardových poukázek. „Takže to máme patnáct na Annu,“ odpočítal tři, „a nějaké drobné, jak jsi za mě ručila,“ dodal, a přidal další dvě. Pak papírový vějíř shrnul a celý podal Sylvě. „A ten zbytek mi prosímtě schovej. Tady bych o něj rychle přišel.“
„A já ne?“
„Tobě nedělají osobní prohlídky.“
„Tak – díky,“ řekla Sylva.
„Není za co,“ opáčil T.
Sylva se začala zvedat.
„Počkej,“ zadržel jí spisovatel za ruku. „Přemýšlela jsi trochu, co budeš dělat?“
„Teď? Zaplatím ten účet, zavolám Černému a Markusovi…“
„To jsem nemyslel. Třeba za čtrnáct dní. Špitál si platíš sama, nemocenskou první týden nedostáváš, až na tuhle hotovost jsi švorc. A Anna bude ležet tady v nemocnici, dokud se neprobere, a potom taky, dohromady určitě několik měsíců. Ten policajt měl pravdu, nejlepší bude, když odsud odjedeš.“
Sylvě zvlhly oči. „To vím, že tu s ní nebudu moct zůstat…“
Spisovatel se jí podíval do tváře. „Já na ni dám pozor. Až se probere, ozvu se ti. Jeď raději do Prahy, zkus vyřešit svoje finance a šlapej do toho, aby Annu nějak v nepřítomnosti neodsoudili. Jinak budeš bankrot a skončíš tam, odkud jsme vytáhli Annu.“
„Já–“ zaváhala Sylva. „Souhlasím,“ řekla nakonec. „Všechno tady zařídím a odjedu.“
Zbytek dne od chvíle, kdy se se spisovatelem rozloučila, utekl neuvěřitelně rychle. Na pokladně zaplatila třicet standardů, načež jí dovolili navštívit znovu Annu. Nechala tam její věci. Anna samotná vypadala pořád stejně zoufale, ale sestra Sylvu ujistila, že teď na tom bude už jen líp.
Sylva tam také narazila na lékaře z obchodního, který byl nyní samá pozornost a nabídl jí, že se jeho sekretářka sama ozve, až se Anna probudí. Sylva mu nechala číslo do práce, kde se teď asi bude hodně zdržovat, i na ubytovnu. Pak se na revers odhlásila z nemocnice, záloha na další dva dny jí pochopitelně propadla. Přímým vlakem dojela do Prahy, zastavila se v práci a přes terminál si na druhý den domluvila nástup a schůzku s personálním. Bude žádat zvýšení úvazku - sama si řekne o to, čemu se na jaře pracně ubránila.
Cestou do ubytovny ještě zkusila zavolat Černému, bylo právě osm, ale starý právník telefon nezvedal. Nenechala ho ani dlouho zvonit. Zkusila ještě Markuse, ale ani toho nezastihla. Rozhodla se, že se zítra zastaví v sídle Společnosti.
Pak vyběhla do svého patra a odemkla dveře garsonky. Byla doma.
Po pouhých třech dnech, ale s pocitem, jako by svůj pokojík v levné ubytovně neviděla už několik měsíců.
