„Proč jste za mnou přijel až sem? Mohli jsme počkat a sejít se na obvyklém místě.“
Důvěrník se tvářil znepokojeně, tajný policista ovšem jeho rozpaky ignoroval.
„Jistě, na obvyklém místě a v obvyklou dobu, vaše zásady jsou stále nekonečně pevné. Jenže my víme, že dneska vás tu nikdo nenavštíví, takže si nedělejte hloupé starosti. My se o své zdroje staráme, na rozdíl od takových, jako jste vy. I když to máte i ve stanovách. ‚Péče o podivíny,‘ to je vážně k popukání.“
Konfident mlčel.
„Ale proto tu nejsem,“ navázal tajný. „Přijel jsem vám říct, že budeme muset na nějaký čas uspat vaší aktivitu. No netvařte se tak ustaraně, to je pro vás přece příjemná zpráva, ne?“
„Co se stalo?“
„No, coby. Kromě toho zmatku kolem Překladatelky už jen pár drobných chyb. Samozřejmě, z toho, co se dělo v Mostecké, vás nikdo neviní, i když jste se mohl víc snažit, aby k tomu vůbec nedošlo. Kluci ze zásahovky si to pěkně užili, ale Překladatelka je teď naprosto vyřízená a nedá se předpokládat, že bysme z ní mohli cokoliv vyzískat.“
„Tak co mi chcete vytknout?“
„Především to, že se se namísto Filtru soustřeďujete na jiné subjekty. Pak stačí, aby někdo v soudním archivu podcenil schopnost vašeho právníka zneužít právo na informační zdroje, a neštěstí je tady.“
„Černý zjistil, že s vámi spolupracuju?“
„Těžko říct. Dostal se k materiálům, které jste nám poskytl o jisté podivínce - nebo je to teď aktivistka? Jmenuje se, ehm, Koutnerová. Je to jen pár stránek někdy z dubna, jestli si je pamatujete, naštěstí pro vás jsou hodně neurčité. Dá se z nich vyčíst, že máme někoho v terapeutické skupině, na nikoho konkrétního ale neukazují.“
„Takže Černý teď nejspíš pátrá po krtkovi ve skupině...“
Tajný si před přitakáním dovolil významnou pauzu. „Odhalení by bylo velmi nepříjemné,“ pokračoval pomalu, „zvlášť konkrétně pro vás, že? Takže jsem vás zaskočil osobně informovat. Stejně jste nám v poslední době mnoho tvrdých informací neposkytl. Pokud mám být přímý, tak vězte, že ty vaše okecávačky jsou už pěkně ohrané. Nepotrvá dlouho a všimnou si toho i mí nadřízení.“
„Zpravuju vás o všem, co se dozvím. Nejsem důvěrník všech lidí ve skupině.“
„Hlavně nejste důvěrníkem toho subjektu, o který máme zájem. Namísto toho píšete pohádky o ostatních. Nudné pohádky. To musí přestat. Až vás znovu aktivujeme, tak se musíte zlepšit.“ Tajný změnil tón na skoro ochranitelský: „Já vás mám rád, jste zásadový a přitom rozumný - není moc takových lidí. Jenže oba dobře víme, že jiný zdroj by nás o skupině informoval výrazně důsledněji.“
„Ale také víte, že ti ostatní jsou buď čistí jak andělé, anebo naprosto neschopní.“
„Zas tolik se nepřeceňujte. Je tam pár pokladů, o kterých ani nevíte, třeba zrovna ta aktivistka. Vlastně je docela dobře, že jste nám o ní pár postřehů zaslal. Je to zajímavé děvče. Jenže vy se máte starat o někoho úplně jiného. Udělal jste chybu.“
„Každý dělá chyby. Ať to proberete, jak chcete, zůstávám vaší nejlepší volbou. Kdokoliv jiný by jako důvěrník skupinu během pár sezení totálně rozbil. A to, pokud jde o Filtra, není zrovna váš cíl.“
„Prozatím ne,“ pousmál se inspektor. „Ale rád vám připomenu, že to, jak dlouho bude tahle terapeutická skupina ještě fungovat, záleží podstatně víc na vás než na mě.“
„Já vím, já vím,“ ujistil ho důvěrník spěšně.
„Ano ano, já vím, že vy víte. My zas víme, jak moc je pro vás důležité nezklamat důvěru některých lidí.
Ale nebojte se. Nebudeme rozbíjet vzdušné zámky, do kterých se uchylujete na těch vašich pseudopsychologických sezeních. Prozatím. Vy teď ale začněte dělat mrtvého brouka, žádné aktivity, a kroťte se. Čekejte. Žádná veřejná činnost, to vám silně doporučuju. Stejně je váš podivínský status dost na hraně, hodně lidí se diví, jak to, že vás už dávno nehnětou spolu s dalšími aktivisty. A jestli uděláte další botu, tak vás pustíme k vodě. Pro mě není problém prozradit v té vaší Společnosti, že konfidentem jste právě vy.
Však víte: O své zdroje pečujeme, jen dokud ještě mají potenciál nám něco poskytnout - tak na to nezapomínejte.“
