2. Efekt hypnózy
„Takže vy jste se stala místním podivínem,“ začala psycholožka své sezení. „No, a přejete si jím zůstat, nebo se chcete svého nového statutu zbavit a stát se opět normálem?“
„Samozřejmě, že zbavit,“ odpověděla Sylva mírně popuzeně. „Jinak bych se k vám zvlášť neobjednávala.“
„Chápu. Ale víte, lidi ke mně občas přicházejí s tím, že by se naopak podivíny stát chtěli. No nic, podíváme se, co s vámi. Můžete mi zatím vlastními slovy popsat, v čem vaše podivínství spočívá?“
„Ale já nejsem podivín, jenom...“
„Jenom?“
„Vracím na ulice historické dopravní značky.“
„Tohle mám u vás v kartě jako kompenzační hobby. Co dál?“
„Občas něco vylepším, takže to není přesně podle projektů.“
„Áha.“ Psycholožka mírně povytáhla obočí, ale pak pokračovala zcela nevzrušeně: „To mi nezní jako příliš velké podivínství, a zdá se, že s tím snadno něco uděláme. Momentík, ještě vás zhodnotím… Ano, jistě. Zeptám se vás takto: Baví vás vaše zaměstnání?“
„Práce mi zajišťuje odpovídající příjem, příslušnost ke střední vrstvě a je v každém případě potřebná pro naši ekonomiku.“
„Tedy vlastně ne.“
„Ano – tedy ne,“ Sylva se cítila zmatená.
„Hmm, to může být důvod. Víte, váš koníček nemá ekonomický základ a je tak poněkud problematický. Jeho rozvíjení nesprávným směrem skutečně může vést k podivínství. Pokud vás toto hobby nijak ekonomicky nestimuluje a současně mu věnujete příliš mnoho času, definujete si jej jako činnost pro společnost významnější, než je vaše zaměstnání. A to je už známka podivínství, protože svou, vcelku neškodnou, ale také zbytečnou činností vlastně degradujete vaše ekonomice prospěšné zaměstnání. Tím se váš koníček stává protispolečenským.
Koníčky jsou důležité – zajišťují obnovu pracovní síly. Ale nesmí se to s nimi přehánět. Nicméně…“ psycholožka se na okamžik zarazila a podívala se znovu na monitor. Začala tam něco studovat a trvalo to tak dlouho, až se Sylva pokusila podívat se psycholožce přes rameno. Psycholožka ale obrazovku otočila tak, aby k ní Sylva nemohla: „To pro vás není podstatné, jen si ověřuji doporučenou terapii. Kde jsme to skončili?“
„Nicméně -,“ napověděla Sylva
„Ano,“ navázala psycholožka: „Nicméně v tom pokračujte.“
„Prosím?“ Sylva se málem lekla: „Myslela jsem, že se potíží zbavím, když s tím hned přestanu.“
„Kdepak, vy teď hlavně nesmíte měnit své návyky, to by se mohlo obrátit proti vám. Ano. Pokračujte, ale nepřehánějte to. Sem tam nějaká dodatková tabulka, občas čáry, jenom žádné předělávky. Rozumíte? A v době zpráv se dívejte na televizi, malujte to cestou z práce – tak, aby vás všichni viděli. Když uvidí, že se za to nestydíte, dají pokoj, a za měsíc vyberou za podivína někoho jiného. Jsem si docela jistá. Každopádně, příští týden to vyhodnotíme – přijďte v pondělí, jako vždycky. A abyste neměla výčitky, tak vám uděláme vizuální fixaci.“
„Vizuální fixaci?“
„Říká se tomu taky ‚hypnóza‘, i když princip je trochu jiný. Položte se na lůžko a uvolněte se.“
Sylva si vzpomněla: v televizi šel pořad, kde se mluvilo o nové lékařské metodě pomáhající lidem s méně závažnými psychickými problémy - a nazývali ji tam hypnózou. To bude asi ono.
Psycholožka nasadila Sylvě pohodlná sluchátka s brýlemi, trochu připomínající virtuální přilbu. Spustila před Sylvu monitor umístěný na teleskopickém rameni zakotveném ve stropě. „Dívejte se na monitor, tak, nemrkejte. Teď zhasnu, nebojte se, začínáme.“
Sylvin sluch naplnila neutrální hudba. Ve středu zorného pole měla monitor, na kterém se ze tmy rozvinul složitý obrazec - něco takového si vždycky spojovala se slovem „fraktálový“. Pulsoval a přitahoval její zrak silou přímo magickou. V jednu chvíli se stal trojrozměrným, vystoupil z monitoru a dál se rozvíjel v prostoru těsně před Sylvinýma očima. To dělají ty brýle?
Obrazec ji zaujal. Snažila se jej studovat, pojmout myslí, ale obraz unikal jejímu pochopení. A najednou se vtáhl zpět do monitoru a zhasl.
„Jsme hotoví,“ ozval se hlas psycholožky. „Přijdete příští pondělí, kdy fixaci dokončíme.“
Sylva odhadovala, že hypnóza netrvala ani minutu. Pohled na nástěnné hodiny ji ale ujistil, že uplynula přinejmenším čtvrthodina. Rozloučila se s lékařkou, s úsměvem. Obavy byly pryč. Už si byla naprosto jistá, co má odpoledne dělat.
===
„Myslíš, že to pomůže?“ zeptal se Sylvy její manžel. „Mně to teda přijde pěkně praštěný.“
„Nemůže to selhat - vím moc dobře, že je to to nejlepší, co můžu udělat.“ Sylva si brala své věci a vyrážela na ulici. „Jdu obnovit staré čáry na přechodu.“
„Hele, malířka,“ ozvalo se za Sylvou, když obnovovala zašlé pruhy zebry na přechodu před diskontem. Sylva se přinutila neotáčet. K mužskému hlasu se ale přidal další:
„Namaluj tam taky svoji pičku!“
„Podivínko, namaluješ nám pusu?“ Dav za Sylvou houstl.
„Che, neměla by toho nechat?“
„Jo, ženská přestaň s tím čmáráním.“
„Děláš vostudu celý ulici!“
„Jo, doteďka měli cvoka v Azalkový, a teď ho máme tady!“
Teprve teď se Sylva otočila – proti ní stál asi tucet lidí, polovinu z nich znala od vidění z ulice. „Nedělám nic nezákonnýho,“ prohlásila pevně.
„Hele jí, chytrolínku,“ ozval se muž, kterého neznala. „A co o tobě bylo včera ve zprávách? Přemalováváš panáčky narůžovo a všude čmářeš ty svý blbý čáry.“
Sylva zahlédla ve skupině ty dvě paní, které včera její dílo chválily. „Ale vám se to přece líbí,“ obrátila se na ně. Obě ženy, které ji do té chvíle zvědavě sledovaly, si začaly ostentativně prohlížet fasády okolních domů.
„Tak co s ní uděláme?“ ozval se znovu neznámý muž.
„Seberem jí barvy, ať tady už nestraší.“
„Jasně - a zmalujem jí ten její ksicht!“
„Tak dost!“ ozvalo se náhle z druhé strany. „Tady ta žena nedělá nic jiného, než spousta normálů: vás. A vy buďte rádi, že máte ve čtvrti za podivínku tak normálního člověka - co by za to jinde dali!“
Všichni se obrátili na nově příchozího. Byl jím muž, asi čtyřicetiletý, nevelký, ale velmi, velmi tlustý. Chlap, který předtím Sylvu nejvíce napadal, se na něj zlostně obrátil: „Hele, tlustoprde, nejseš náhodou taky podivín?“
„To klidně můžu být,“ odvětil mu bez váhání tlouštík a přikročil až k chlapovi. „Ale ne ve vašem obvodě. Ale taky můžu být z městského odboru pro kontrolu normality. Co kdybych označil za podivína vás? Jak vás tak sleduji… Nezdravé stravování, násilné sklony, v zaměstnání jistě nepříliš úspěšný, rodina… hm, asi žádná,“ naklonil k němu a hlasitě nasál vzduch, “a k tomu rozvinutá závislost na alkoholu, “ Muž začal couvat, najednou jako by byl o pár centimetrů menší.
Tlouštík ale pokračoval. „Představte si, že by se váš profil objevil večer ve zdejších zprávách: ‚Násilník moboval neškodnou podivínku - nový kandidát na převzetí podivínství‘ jak by se vám to líbilo?“
Muž už ani necekl, a snažil se schovat mezi ostatními. „Tak,“ dokončil tlouštík: „Madam, posbírejte si svoje malování, teď není vhodná chvíle v tom pokračovat. A vy ostatní – jako by se tu nic nestalo, jistě máte co dělat někde jinde. Přeju vám dobrý den.“
Skupina se začala neochotně rozcházet. Sylvě chvíli trvalo, než si posbírala své náčiní a tak zůstala s tlustým mužem sama.
Chtěla mu jen poděkovat a odejít, ale muž se na ni obrátil sám: „To nebylo rozumné, co jste tady dneska předváděla. Chcete, aby vám to podivínství zůstalo natrvalo?“
„To mi poradila psycholožka,“ odpověděla Sylva.
„To je zajímavé. Ale jednat podle vlastního rozumu by lidem občas neškodilo. Ale kdyby vám to opravdu nešlo... Dovolíte,“ a podal Sylvě nenápadnou navštívenku z recyklovaného papíru. Text byl provedený takovým fontem, aby vypadal jako ledabyle naškrábaný rukou:
Markus Král,
Společnost pro potírání podivínství
„Scházíme se každý týden v klubu Archa, vstup pouze pro podivíny. Přijďte na konzultaci. Předpokládám, že jste podivín – podle toho maléru tady.“
Sylva si navštívenku chvilku podezřívavě prohlížela a pak jiMarkusovi vrátila. „Nechci mít s podivíny nic společného!“
Markus se smutně usmál: „Už stejně máte, protože papírově podivín jste. Můžu vás ujistit, že jestli vám nepomohl psycholog, jsme možná jediní, s kým máte ještě šanci.“
„Sakra, já nechci šanci, já chci bejt normální!“
Tlouštík přikývl. „S tím vám pomůžeme.“ Zastrčil jí kartičku do malé kapsičky v bundě. „Zastavte se příští úterý v sedm hodin. Jestli máte do té doby sezení u psychologa, tak si ho přeložte. A proboha, do té doby nic nemalujte!“
Markus se otočil a odcházel. Sylva vytáhla z kapsičky navštívenku. Lísteček ji pálil v dlani, měla sto chutí ho zahodit. Ale neudělala to. Strčila navštívenku do kapsy a vydala se domů.
„Tak se podívej, cos to natropila,“ ozval se Pavel od televize. „Dávali to hnedka v šest a určitě to budou opakovat. Jen si na to pěkně počkej.“
„A co jsem udělala? Bylo to podle mýho psychologa.“
„Tak to ti už docela přestávám věřit. No, už to začíná, tak sleduj.“ Pavel zesílil zvuk, aby Sylva tu zprávu slyšela i v kuchyňce.
„Přepínáme na místní zprávy. Zdejší podivínka Sylva Koutnerová se dnes vyznamenala. Demonstrativně přemalovala přechod pro chodce, čímž způsobila srocení davu. Poté, co byla požádána, aby své činnosti zanechala, zaútočila slovně na přítomné normály.“
Kamera střihla Sylvu, jak ukazuje do davu a křičí: „Ale vám se to přece líbí.“ Moderátorka neúprosně pokračovala. „Zeptali jsme se několika místních normálů, co si myslí o činnosti Koutnerové,“ kamera zabrala jednu z obou paní, kteréá Sylvinu práci posledně chválily: „Je to hloupost, nechápu, proč to maluje.“ Střih na muže, který na Sylvu útočil: „Mělo by se to zakázat, takový podivínství.“ A střih na zcela neznámou paní, kterou plovoucí titulek uvedl jako ,sousedku(kdo to může být?): „Vždycky jsem tušila, že je divná. Jen jsem nevěděla, jak moc.“
Moderátorka pokračovala: „Zdá se, že paní Kounterová si své podivínství vysloveně užívá. Doufejme jen, aby to neznamenalo- „ Sylva vypnula televizor.
„Počkej, třeba se o tobě ještě něco dozvím,“ zahuhlal Pavel.
„Tak to vůbec nebylo,“ oponovala Sylva.
„A mám si s tím být jistý? Vyvádíš čím dál víc!“
„Já se polepším, slibuju.“
„Budeš muset, lásko. Jinak to s tebou dopadne zle.“
„Neboj se. Všechno to zruším a bude klid.“
A Sylva opět vyrazila do ulice. Do rána tak byly odstraněné všechny dopravní značky v okolních ulicích. Zůstaly jen sloupy, strhané cedule se válely po chodnících. Panáček na semaforu byl zase na původním skle a bez buřinky. A čáry byly pečlivě začerněné.
Když Sylva dorazila domů, byla pekelně unavená. Přesto ještě otevřela svoje poznámky, a všechny stránky s popisem zrekonstruovaných značek s pláčem přeškrtala.
===
Další večer Sylva s Pavlem napjatě čekali na místní zprávy. A dočkali se.
„A nyní zpráva dne: Podivínka ničí historické památky,“ zahájila zpravodajství hlasatelka. „Místní podivínka Sylva Koutnerová opět ukázala, že udělá všechno proto, aby vzbuzovala nezdravý zájem normálních lidí. Jak jsme byli informováni, v noci na dnešek zničila historické dopravní značení v ulicích Fialkové, Zvonkové a Hlaváčkové. Zde vidíte záběry z pouliční kamery, které pachatelku jasně identifikují.“ Infrazáběr ukázal Sylvu sundávající zákaz zastavení.
Hlasatelka pokračovala: „Podivínka, která už dříve znepokojovala své okolí instalováním historicky neadekvátních napodobenin dopravního značení, nyní zlikvidovala veškeré dopravní artefakty ve čtyřech ulicích, včetně více než čtyřicítky historicky věrných replik. Tím městu způsobila škodu přesahující sto standardů, kterou bude obec na podivínce vymáhat.
Zeptali jsme se psycholožky podivínky, doktorky Třískové, na možné příčiny tohoto společensky nepřípustného jednání. Paní doktorko, co je podle vás příčinou zmateného jednání podivínky Koutnerové?“
„Zcela zjevně vnitřní nevyrovnanost. Její eskalaci sleduji již po několik měsíců.“
„Domníváte se, že je zde šance na osobní normalizaci?“
„Jistě, snažím se ji stabilizovat.“
„A můžeme se do té doby dočkat nějakých dalších překvapení?“
„Obávám se, že podivínka právě prochází aktivní fází, takže ano. Ale není třeba se obávat že by došlo k dalším…“ Sylva už to nevydržela a televizi vypnula.
„Proč`s to vypla?“
„Zase tam lhali. Nezničila jsem nic cizího.“
„To ti tak budu věřit! Jsi pitomá husa! Zítra jdeš z práce rovnou domů, jinak s tebou udělám krátkej proces!“
„Aby ses taky nestal podivínem!“
„To se neboj. Tebe netrumfnu, i kdybych tě zmaloval do modrofialova! Krávo!“
A Pavel práskl dveřmi od ložnice. Sylva za ním nešla – lehla si na gauč a přehodila přes sebe bundu z chodby.
Následující kapitola
