4. Rozvod a svod
Rozvázání několikaletého osobního partnerství bylo technicky snazší, než Sylva předpokládala. Pavel se po osamocené noci uklidnil, cestou na úřad sice nemluvil, ale také už nevyhrožoval. Návrh na rozvod podali společně, dohodou. I s podpisem standardního vypořádání, rozdělením účtu a odvodem pětistandardového poplatku to netrvalo déle než patnáct minut.
Oba bývalí osobní partneři pak jeli domů společně s exekutorem, který měl dle zákona dohlédnout na řádné rozdělení movitostí a zajistit uschování Sylvina majetku. V bytě vytáhl exekutor pistolovou čtečku a pustil se do identifikace všech věcí. Sylva zjistila, že s Pavlem za těch pět let nedali dohromady prakticky nic. Nábytek, televize a většina spotřebičů byly vypůjčené a smlouvou vázané k bytu jako místu použití, jediný podstatný soukromý majetek - sbírka médií s filmy - patřila Pavlovi, i když u pár médií se exekutorovi ukázal jako majitel Sylva - ta na tázavý pohled exekutora pokaždé jen kývla, že si Pavel ten který dávný dárek může klidně nechat.
Trvalo to dvě hodiny, než prošli celý byt. Najatý nábytek a spotřebiče, které užívala převážně Sylva, radil exekutor odhlásit co nejdřív - nebo alespoň ke konci měsíce, aby se za ně za další měsíc už neplatilo. Storno poplatky byly u nadstandardních kusů stejně dost vysoké a Sylva skřípala zuby, když viděla, že nucené stěhování ji bude stát skoro deset standardů jen na odvozném za pronajaté věci. U společně užívaných věcí bylo rozhodnutí na Pavlovi - většinu si nechal.
Několik drobností společně pořízených do vlastnictví přidělil exekutor buď jednomu nebo druhému - zkušeně, podle účelu věci. Sylvin majetek - oblečení, dvě knížky a balík časopisů, nádobí, šablony a barvy - se vešel do jednoho kufru a tří papírových krabic s razítky místního úřadu.
Kufr si Sylva nechala, krabice odnesl exekutor do služebního elektromobilu, aby je odvezl do prozatímní úschovy na úřadě. Předposledním krokem procedury bylo přeprogramování bytového zámku a Pavlova klíče. I na to měl exekutor zvláštní strojek, který přiložil k zámku. Nakonec z malé tiskárny vyjel dvě účtenky a předal je oběma bývalým partnerům. Částka se strhne z účtů sama, ale potvrzení je potvrzení. Tím bylo vše vyřízené, exekutor se protáhl dveřmi a zmizel.
Sylva se podívala na Pavla: „Že ti ten rozvod poradil psycholog?“
„Tobě se nemusím zpovídat, lhářko,“ odpověděl Pavel.
„Nemusíš mi věřit, ale o ničem jsem ti nelhala. Vidíš tady ten sešit - v něm to všechno mám.“
„Na tvoje cancy ti kašlu.“
„Jak chceš. Ale přísahám ti, nejsem lhář, ani zločinec. Kdybys to jednou uznal, budu na téhle adrese:“ a naškrábala Pavlovi adresu Annina bydliště.
„Nemyslím si, že bych ji potřeboval,“ řekl Pavel, ale lístek si nechal. „Mrzí mě, co se stalo,“ pokračoval rozpačitě, „ale jaká seš teď, s tebou být prostě nemůžu. Tak ahoj…“
Sylva zvedla kufr a pustila se dolů po schodech. „Ahoj,“ řekla smutně k zavírajícím se dveřím.
Sotva se dveře od (nyní už jenom) Pavlova bytu zavřely, vyšla Sylvě v ústrety hlasatelka místních zpráv. Otočila se na neviditelnou kameru a ohlásila: „Navštívili jsme aktivistku Sylvu Koutnerovou, abysme se dozvěděli, jak se vyrovnává se svým rozvodem, který byl stejně překvapivý, jako je v poslední době vše kolem ní. Slečno Koutnerová,“ přimáčkla ke zdi Sylvu, která se marně pokusila jí vyhnout, „jak nesete svůj rozvod?“
„Co je vám do toho,“ odbyla ji Sylva a odstrčila reportérku k zábradlí. Ta jí ale nastavila ruku, aby nemohla projít: „Řekněte naším divákům, proč jste se se svým manželem rozvedla?“
„Rozvedli jsme se dohodou!“ Sylva odstrčila ruku, reportérka ale byla rychlá, a pravačkou ji chytila za paži: „Byl překážkou vašemu hobby? Nebo vašim aktivistickým ambicím?“
„Nemám vám co říct, nashle!“ Sylva se vytrhla ze sevření, reportérka se pokusila ji znovu chytit, ale dosáhla jen na lem bundy, za který prudce trhla. Sylvu to smetlo k okraji schodiště, nakloněná přes zábradlí udržela rovnováhu jen díky kufru, který se o zábradlí zarazil. Teď se jí houpal v natažené ruce, novinářka ji držela za bundu. Ale jen na okamžik. Sylva máchla rukou s kufrem a zasáhla novinářku zavazadlem přímo do žaludku. Sevření povolilo a Sylva byla volná. Pádila dolů po schodech jak smyslů zbavená. Novinářka za ní neběžela. „Slečna Koutnerová se právě dopustila napadení imunizovaného tiskového činitele“ sdělovala hlasem profesionála do své neviditelné kamery.
Sylva rozrazila vchodové dveře a vrhla se na ulici. A zde málem vrazila do přicházející Anny. Když ji poznala, vrhla se jí do náruče a rozbrečela se. Anna ji objala, a tišila její pláč: „Nebude to zlé, nebude,“ šeptala, dokud se na ni Sylva svým pohledem zastřeným od slz nepodívala. „Co se stalo, Sylvi?“ zeptala se potom. „Byl na tebe hnusnej?“
„On ne, ale reportérka,“ zašeptala Sylva.
„Je v domě?“ zeptala se Anna, najednou ostražitě.
„Ale neběžela za mnou.“
„to je dobře - ale stejně musíme hned jít. Pojď, vezmu ti ten kufr.“ Anna vzala do jedné ruky kufr, druhou podala Sylvě - a tak, ruku v ruce, spolu od domu odešly. Velká černovláska nesoucí těžký kufr, a drobná blondýna, držící se za ruku silnější dívky, jako by byly matka a dítě.
===
Na večer si koupily víno. A naplnily vodní dýmku, kterou měla Anna na skříni. „Co tam dáváš?“ ptala se Sylva, ale Anna neřekla nic. První potažení nebylo silné, ale efekt se za chvíli projevil – po těle se jí rozprostřel nečekaný pocit klidu. Ležely na gauči, kouřily dýmku, a smály se. Nejdřív samy sobě, pak jedna druhé a nakonec i celému průběhu dne, včetně otravné reportérky. A nejvíc se smály při celoměstských zprávách, které celý Sylvin útok na novinářku ze záznamu odvysílaly. „Nemám vám co říct, nashle!“ parodovala se Sylva a vyprskla smíchy. Anna se přidala: „Napadení imunizovaného činitele!“ a rozesmála se ještě víc - až neudržela rovnováhu a musela se o Sylvu opřít. Smály se, dokud mohly. Pak Sylva vyprskla a obě se rozchechtaly znovu.
Když se vynasmály, zjistily, že jedna druhou drží v obětí. Sylva zašeptala Anně do ucha: „Mám tě ráda, Anno.“
„Já tě mám taky ráda, Sylvo,“ řekla tiše Anna.
Lehce se odtáhla, jen natolik, aby se mohla Sylvě podívat do očí. A pak, jemně a pomalu, přiložila své rty k jejím. Sylva se jen nadechla – a dovolila tak učinit polibek otevřeným. Anna ji líbala, dlouze, hluboce, laskavě, vzrušivě. A Sylva sama uchopila Anninu ruku, a vedla ji, pomalu, ale jistě - nejdřív nahoru a o něco později dolů.
Následující kapitola
