Předchozí kapitola
Klaus Klofáč seděl u terminálu. Nebyl to jeho terminál a místnost neměla nic společného s pracovnou uměleckého impresária. Seděl v kanceláři Úřadu pro ochranu osobních údajů, jejíž právoplatný majitel si na hodinku ,odskočil'.
Klaus prohledával minulá bydliště Roberta Roneva. Performer měl pravdu. V zájmové době před deseti lety nežil zrovna spořádaně. Podnájem střídal podnájem, nikde nevydržel déle než tři měsíce – většinou proto, že neplatil. Často asi také ignoroval povinné hlášení změny bydliště. Bylo to hodně nepřehledné.
V dalším okně měl otevřený katastr nemovitostí – registr evidující majitele domů i nájemní vztahy. Evidence podnájemníků a spolubydlících už ale byla dost sporá, zvlášť v těch chudých čtvrtích, kde Ronev většinou přebýval. Bylo tak obtížné určit, kdo konkrétně Ronevovi pokoje pronajímal. Klaus si často musel pomáhat záběry domovních kamer. Už to trvalo dost dlouho, tohle hledání ho bude stát nemalou částku - hlavně proto, aby se úředník nedopídil, co že Klaus přesně hledá. Kvůli tomu měl rozjetou ještě desítku dalších, irelevantních procesů, v jejichž spleti se údaje o Ronevově bydlišti ztrácely. Bralo to čas a pozornost, ale bylo to bezpečnější.
Jediné, co Klaus zatím zjistil a považoval za zajímavé, byla skutečnost, že Ronev kdysi absolvoval kurs lidového performerství.
Shromáždil všechny Ronevovy adresy, které měly něco společného s jihem Prahy. Našel dvanáct pronajímatelů, žádný z nich se nejmenoval Anna. Upil z lahve silnou kolu a zaskřípal zuby. Ronevova historie měla, pokud jde o bydliště, mnohá bílá místa. S touhle metodou neuspěl.
Musí na to jinak.
Zadal vyhledání všech osob s bydlištěm registrovaným v chudých čtvrtích na jihu Prahy v době, kdy tam Ronev přebýval. Dvě stě dvacet sedm tisíc, sakra, v těch slumech bydlela snad půlka Prahy. Vyfiltroval všechny Anny: Přes tři tisíce. I když už se nedává tak často jako dřív, pořád je Anna deváté nejoblíbenější jméno. Tak, teď Anny s alespoň středně pokročilou znalostí angličtiny: zbylo jich dvě stě dvacet osm. Co s tím? Má je perlustrovat jednu po druhé? Zatracený Ronev, podivín pitomý! Napadlo ho, že si to třeba vymyslel a Svobodu četl u někoho docela jiného, než u své spolubydly.
Nojo, spolubydla. Jak to, že si vzala na pokoj mužskýho?
Kolik Ann z právě vzniklého seznamu má potvrzené lesbické sklony? Výběr se konečně zúžil: na devět žen. No, to už je zajímavější. Vyjel si jejich osobní údaje vztahující se k danému období. Stará učitelka, koníčkářka učící se deset jazyků, milovnice historických filmů, jinou ženou znásilněná desetiletá holčička. Další důchodkyně, úřednice na místním úřadě, sekretářka v důchodu, účetní v malé firmě. Studentka sociologie.
Klaus pocítil příjemné mrazení v zádech. Zobrazil si podrobnosti. Opustila studium nedlouho po zájmové době, nyní pět let podivínka v místní části Sídliště Novodvorská. Současné zaměstnání: Technička, ústřední recyklační centrum. Aktivity: Divadlo. Rizika: Kromě lesbismu shromažďování neobvyklé literatury, neúspěšné pokusy o publikaci. Jméno: Anna Houseková.
Byl si jistý, že ji má.
Než se archivář vrátí, bude ještě chvilku prohledávat klamné cíle.
Následující kapitola
