2 Potlačené relikty
Sylva se probudila na dece u vyhasínajícího ohně. Slunce už vystoupalo nad obzor, ale ještě nepražilo a všechno bylo pokryté těžkou, třpytivou rosou.Její Anna ležela vedle ní, poblíž ruky prázdnou skleničku od červeného, ležící tak, jak jí asi včera odpadla od ruky. Uf, tohle byl tedy mejdan jako už dlouho ne. Rozhlédla se. U ohniště ležel ještě T, přikrytý jednou z nespálených papírových krabic. Ostatní byli asi uvnitř.
Nechtěla je budit a tak se pustila do úklidu kolem ohniště. Za chvíli se z domu vybatolili Albert, Bertram a Pavel, rozespale se protahovali a hledali něco nealkoholického k pití.
„Jak jste se měli, tam dole?“ zeptala se Sylva. „Rozeběhli jste ten počítač?“
„No jasně,“ prohlásil Bertram spokojeně.
„Vyplácali jsme skoro celou baterku,“ ušklíbl se Albert, ale ospalé oči mu při tom zářily.
Bertram do něj dloubl: „Neříkej, že ty filmy nestály za to.“
„No, to máš pravdu, Bertrame. Sylvo, ty filmy prostě musíš vidět.“
Sylva zakroutila hlavou. „Byla jsem pět let vdaná za filmovýho maniaka. Nakoukáno mám až až.“
„Ale tohle -“ Bertramova tvář nečekaně zvážněla. „Tohle je jiný kafe, než co koupíš v krámě, nebo co Pavel povyměňoval na burzách.“
Pavel se tak nadšeně netvářil, ale přikývl. „Takovýhle filmy jsem v životě neviděl.“ Pak pokrčil rameny.
„No vidíš!“ Albert přímo žhnul nadšením. „Pavel říká, že takový filmy v životě neviděl. Ne tyhle, ale takový! Říká ti něco třeba takovej Brazil!?“
Sylva zavrtěla hlavou. „Tak to bys koukala. Ten film je nejmíň sto let starej, ale přitom vypadá, jako by byl natočenej o dnešku!“
„No, zase to nepřeháněj,“ mírnil Albertův výklad Bertram. „Ten film je starý je maximálně osmdesát let a dost věcí tam nesedí. Bombový útoky nemáme v Praze už třicet let a skrz zeď nás nezatýkali ani tehdy.“
„Ty se zrovna moc nepohybuješ v establishmentu, takže nevidíš, že pozadí je stejné,“ oponoval Albert. „Co Pavle, jak to vidíš, jako filmový znalec?“
Pavel se chytil za hlavu: „Je to …strašný psycho.“
„Vidíš!“ obrátil se Albert triumfálně k Sylvě: „Pavlovi se to taky líbí.“ Sylva měla z Pavlova výrazu trochu jiný pocit, Albert ale stále pokračoval v nadšené chvále. „Musíme ho nějak nahrát na kompakt! Už se těším, jak ho pustím otci, ten bude skákat tři metry do stropu! Ještě by to chtělo -“
„Jo, Brazil je zajímavý film,“ přerušil Alberta hlas z pod papírové krabice. Všichni se otočili na T.-ho, který se pracně vyhrabával ze svého improvizovaného lůžka. „Velmi… znepokojivý, pokud bysme ho měli aplikovat na současnost,“ pronesl temně. „Mám totiž dojem, že byl deexistován.“
„Cože byl?“ zeptal se zaražený Albert.
„Deexistován, tedy vymazán z existence. Takových filmů nebo knih je spousta. Televize je nevysílají, nenajdete je v knihovně, jsou vymazány z encyklopedií, jakékoliv informace o nich byly odstraněny z internetu.“
Bertram zůstával výjimečně vážný. „Alberte, u některých takových médií má ministerstvo informatiky tak velký zájem odstranit je z mysli lidí, že pro ten účel neváhají odstranit přímo ty lidi. Nevím teda jestli zrovna tenhle film -“
„Žádná deexistence neexistuje,“ prohlásil sebevědomě Albert. „Mám doma plně otevřený internet a deexistenci -“
„Mohl bych ti poradit, aby sis na něm zkusil vyhledat název tohohle filmu. Ale raději -“
„Tak to ti nevěřím,“ přerušil ho Albert a vytáhl svůj luxusní mobil.
„Co chceš sakra udělat?“ vykřikl T. znepokojeně.
Sylva zalapala po dechu. Zatraceně, připojením na internet prozradí ten moula naší polohu! Rozčileně přiběhla k Anně, která pořád ještě spala okus dál na karimatce, a zuřivě jí zatřásla ramenem. Tmavovláska se probudila a tázavě sledovala, jak Albert něco rychle klepe na displej svého mobilu. „Nebojte se,“ zařval: „Jsem offline!“
Sylva se snažila jí vysvětlit, co se děje, ale její partnerka se probouzela rychle.
„Vypni to, pitomče,“ zakřičel Bertram a skočil po něm ve stejném okamžiku jako Anna.
Albert jim oběma stačil uhnout a rozběhl se pryč. Bertram byl ale rychlý. Složil Alberta ragbyovou rybičkou a zalehl ho na zemi. Anna se chtěla zatím zmocnit telefonu a vypnout ho, jenže Albert se zuřivě bránil, dokud přístroj nezačal mluvit. Bylo pozdě.
Oba od Alberta ustoupili. Ten vstal a vrátil se s telefonem k ostatním tak, aby všichni slyšeli, co profesionální ženský hlas říká:
Brazílie, oficiálně Brazilská lidově-demokratická republika - portugalsky 'Brasil' nebo 'República Popular do Brasil' - je součástí Jihoamerické Lidové Unie. Je to pátá nejrozsáhlejší země světa, země se čtvrtou největší světovou populací, a třetí nejlidnatější země se socialistickým…1
„Sakra, to není ono,“ prohlásil Albert. Zmáčkl dotykový displej a tentýž hlas začal brebentit novou větu:
Brazil je obec v okrese Clay, stát Indiana, USA. Populace podle sčítání lidu v roce 2050 byla...
Albert znovu zuřivě klepl na monitor.
Brazilský ořech je jihoamerický strom Bertholletia excelsa z čeledi Lecythidaceae…
A znovu:
Brazil byl široce používaný operační systém pro osobní asistenty vyvíjený v Crane Labs v letech 2012 až…
Klep.
Brazil byla americká rocková kapela aktivní v letech 2000 až 2006. Autorská práva jsou v držení…
Klep.
Brazil je mýtický ostrov vyskytující se v mnoha irských pověstech…
Klep.
Brazilská depilace je metoda, při které se odstraňuje veškeré intimní…
Klep.
Brazilská portugalština je skupina portugalských dialektů…
Klep.
Brazilský kšeftík je film z roku 2009, řežírovaný F. Gary Grayem…
Klep!
Autorská práva na veřejné používání slova „Brazil“ v jiných, než uvedených významech vlastní…
Klep!
Tón hlasu se změnil na omluvný: Promiňte, EurocyklopediaTM neobsahuje žádná další hesla vztahující se ke klíčovému slovu brazil. Pro připojení k databázi s výběrovým přístupem…
Albert mobil zavřel a vztekle ho zasunul do kapsy.
„Tak to bysme měli,“ prohlásil T. „Brazil neexistuje.“
„Co je to Brazil?“ zeptala se Anna. Sylva jí začala šeptem vysvětlovat situaci a přitom uslyšela promluvit doktora Černého, který už byl také chvíli nablízku.
„Je to docela vážná věc," pronesl starý právník. „Když ten film není v Albertově encyklopedii, tak nemůžeme riskovat. Navrhuji následující postup: Vezmeme počítač, na kterém jste ty filmy našli, a zničíme ho. Prolití kýblem vody za chodu a následné rozmlácení by mohlo stačit. Alberte, samozřejmě zapomeň, že bys ten film stáhnul, naštěstí to zřejmě bude technicky nemožné. Nikdo z vás tří se nebude šířit o tom, jaké filmy tu viděl, a to myslím smrtelně vážně. Dejte si pozor na vizuální fixaci. Komu hrozí, radím, aby si před návštěvou u psychologa 'vymyl' mozek shlédnutím toho nejzběsilejšího, co má doma, pokud možno nějakého hodně ostrého porna. Na tyhle filmy musíte zapomenout. Rozumíte?“
„To není fér,“ zaškemral Albert.
„Karle, já naprosto uznávám tvojí opatrnost,“ začal Bertram pomalu, ale s čím dál větší rozhodností. „Jenomže kdybys ty filmy v noci viděl, mluvil bys jinak… A to jsme jich stihli jenom pět, na tom disku jsou alespoň dva tucty tady Pavlovi naprosto neznámých věcí! Jestli jsou ty filmy na indexu, tak tady mohou ležet klidně jejich vůbec poslední kopie mimo státní trezory. My máme povinnost ty filmy zachránit. Jejich zničením bysme mohli způsobit nenapravitelnou kulturní škodu!“
„Kulturní škodu? A komu? Budeš je snad po večerech promítat v Arše? Založíš si kino Šup-do-rekvalifikace?“
Bertramův rozpačitý pohled naznačoval, že něco takového měl evidentně v úmyslu. „Mohli bysme vyselektovat alespoň ty filmy, které na indexu nejsou,“ řekl. „Anno, jsi hostitelka, co ty si o tom myslíš?“
„Já - „ Anna se zajíkla, „ já jsem o žádných filmech nevěděla. Ale jestli jsou tak vzácné, tak bysme měli trošku riskovat pro jejich záchranu. Někam je nahrát, bezpečně uložit a jednou třeba…“
„Ne.“ Právník byl rozhodnost sama. „I když budou na indexu, v archivech je určitě mají. Aby věděli, o co jde, kdyby se někde objevily. Nehodlám sebe ani vás nechat zničit na záchraně něčeho, co zachraňovat nejspíš vůbec nepotřebuje. Anno, mrzí mě, že způsobíme škodu na místě, které máš ráda, ale ty přece víš, že někdy se takové věci prostě udělat musejí.“
Sylva čekala, že Anna bude dům bránit, ale dívka jen sklopila černou hřívu a přikývla.
„Je to nejspolehlivější řešení. Teď půjdu dolů a ty počítače zničím. Máte k tomu ještě nějaké připomínky?“
Mlčení kolem napovídalo, že proti Černého drsnému návrhu už nikdo nehodlá cokoliv namítat.
„Tak fajn. Alberte!“ Černý houkl na svého mladšího kolegu, jako by to byl pohůnek: „Přines mi tam dolů nějaké láhve s vodou. A hoď sebou!“ Otočil se a vstoupil do nitra budovy. Albert pokrčil rameny a vydal se pomalu za ním.
Doktor Černý slezl do sklepa k počítačům. Na podlaze se válely prázdné láhve od vína. I tady bylo veselo, pomyslil si; na to teď ale není čas. Albert se přišoural s dvoulitrovou lahví plnou vody a probodával ho vyčítavým pohledem. „Polož to na zem,“ řekl mu. „Musíme jednat rychle.“ Albert položil láhev na práh místnosti.
„Ten tvůj chytrý mobil,“ ukázal doktor na Albertovu kapsu, „umíš se s ním bezdrátově připojit k tomu počítači, co jste na něm našli ty filmy?“ Albert zaraženě stál, ale nakonec ze sebe vypravil kladnou odpověď.
„Tak na co čekáš? Dělej, stahuj!“ Usmál se na Alberta a mrkl jedním okem. Albert konečně pochopil a začal s mobilem horečně manipulovat. „Nějakou chvíli to potrvá, tak pět, deset minut,“ zašklebil se za chvíli, ale už vesele.
„Fajn,“ přitakal Černý. „Já tu zatím udělám trošku brajgl.“ Popadl židli a začal s ní rozbíjet prosklené vitríny u protější zdi. Když skončil se skříněmi, pustil se do demolice stolů a ostatního nábytku a také všech nezapnutých počítačů. Tříštění skla a kovu bylo dozajista slyšet až ven.
Násilí ho po chvíli vyčerpalo a tak si na jednu z dosud nezdemolovaných židlí posadil, aby se vydýchal. Všiml si, že ho Albert pozorně sleduje.
„Taky umíte s lidma pěkně manipulovat,“ řekl najednou pobaveně.
Černý se usmál. „Jenom, když je to pro jejich dobro.“
Mobil dvakrát pípnul, nahrávání bylo u konce.
„Hm, a co já?“ zeptal se Albert nejistě. „Podle žánrových zásad thrilleru byste mě měl teď podřezat střepem z vitríny a těm nahoře říct, že jsem na sebe povalil skříň.“
„Nic takového,“ usmál se doktor Černý. „Ty teď domlátíš poslední bednu a já si do zítřka vypůjčím tvůj mobil. Polož ho třeba tamhle na tu rozbitou židli. Přísahám, že ho vrátím ve stejném stavu, jako byl, řekněme, před deseti minutami.“
„To ale opravdu není fér,“ zakňučel Albert. „Myslel jsem…“
„Je mi líto. Kdyby sis ty filmy nechal, nemohl bys s klidným svědomím tvrdit, že jsi mi pomohl poctivě zničit všechny zdejší počítače, ale nějak jsi při tom mlácení vytrousil svůj mobil. Já ho pak našel, dal do kapsy, ale okamžitě jsem na něj zapomněl - víš, že mi paměť už tak neslouží, narozdíl od tebe - takže jsem ti ho mohl vrátit až druhý den. Budeš si to pamatovat?“
Albert přikývl: „Budu.“
„To je dobře,“ souhlasil starý právník a vzal si ze židle Albertův telefon. „Protože tak se to skutečně stalo.“
1) Přeloženo a částečně upraveno z anglické verze Wikipedie - stejně jako další zde citovaná hesla.
Následující kapitola
