Povídka určená ke čtení nebo zpracování do podoby rozhlasové hry. Vznikla v roce 2003, přibližně ve stejné době, kdy jsem zpracoval mapu cyklistické cesty do školy v Dejvicích, a nazval ji "dirty way." Je také třeba upozornit, že vzhledem k době vzniku povídky vám některé "politické reálie" mohou dnes, s odstupem času, přijít trochu anachronické.
Povídka byla zveřejněna na původním webu.
„Helou všem! Je fakt super, že se vás na dnešní třívizní šou dívá tolik, ano, tady to mám, víc než šest miliónů, to tu ještě nebylo. A dobře děláte, protože to co vám dneska vleze do hlavy, jen tak někde jinde neuvidíte! Takže, pokud vaše milenka ještě leží u bazénu, hoďte po ní helmu, ať se taky připojí a užívá si s váma. Ale deme na to, náš pořad 'Adrenalinové sporty dvacátého století' právě začíná! Danny, máš slovo.“
„Kláro díky, ani nevíš, jakej orgasmus mi přináší tě zase vidět! A co teprve, až lůknem na dnešní disciplínu. Tak jaký sportík vyhrál hlasování? Tahej beruško, tahej... Ano, je to… STREETBIKING! Tak to je fakt dobrej sport, o to lepší, že se neprovozoval ani na Marsu, ani v Antarktidě, ale přímo-v-ulicích-našich-měst! A než vygenerujeme naše hrdiny, hodíme do vás pár údajů o tomhle opravdu drsnym sportu. A kdo vás těmi informacemi zasype? No přece naše supr dupr industry archeoložka Renata. Ta vás udělá stejně jako mě. Čus!“
„Helou! Řeknu vám to rovnou: Městům dvacátého století šéfovala auta. Plechové krabice, rychlé jak blesk a smrtící jak lejzrgan. Nedovedete si představit, kolik jich bylo. Nakonec jich bylo tolik, že si navzájem překážely. A tu někoho napadlo, pustit se mezi ně s kolem. Ano, s tím křehoučkým zařízením, s nímž dnes jezdíte po našich rychlostních cyklodráhách, se pustili mezi pancéřované vražedné stoje řízené šílenci, kteří silou svých motorů dávali průchod nejnižším pudům. Kolik nebezpečí jim hrozilo, to dneska uvidíte a přesvědčíte se, že tihle frajeři se svým pohrdáním životem vyrovnají nejdrsnějším paraglajderům, moonwalkerům a dost možná i tobacosmoukerům. A já teď předám slovo-“
„Reni díky, z tvýho povídání jsem fakt hotovej. A teď nám počítač řekne, jak bude vypadat dnešní simulace. Holy, simsalabim, promluv:“
„Nemusíš mě pořád prudit těmi kouzelnými slůvky, víš, že mám osobnost Alberta Einsteina a ne Gandalfa Šedého! Doufám, že se mými informacemi zalkneš a tenhle pořad začne moderovat někdo jiný. A nesahej na ten vypínač, stejně si to nedovolíš. Dobrá, tak ten vypínač hodím pod napětí...“
PRÁSK!
„Tak. Lidského moderátora jsme se na chvíli zbavili a můžeme podívat na simulaci, která vám dnes streetbiking představí. Streetbiking je o ježdění na kole po městě. Co nejrychlejším ježdění. Takže nejlepší ukázkou bude závod streetbikerů napříč městem. Pro simulaci jsem vybral město Prahu a rok 2003.“
„Praha... Matka měst... Překrásná, členitá, s úzkými uličkami a silným automobilovým provozem. Bez cyklostezek, které by situaci zjednodušily. Zkrátka: ideální terén. A trasa? Pojedeme z dalekého východu na vysoký západ. Přes doly a hory, řeky a mosty, silnicemi, chodníky a pěšinami. Vychutnejte si dokonalost simulace. A nenechejte si svůj zážitek zkazit od praštěných lidských moderá-“
Cvak!
„Fuj, to byla rána, až jsem si ustřík. Ještěže má ten řečovej modul klasickou zástrčku, jinak by milej Holy až do večera vychvaloval práci, za kterou je placenej. Protože, ať je terén sebedokonalejší, hlavním kořením sou jasně závodníci. Holyho dvojče Humbert pro nás nasimuloval to nejlepší, co se mezi historickými i potenciálními streetbikery dalo najít. Nu, můžeme se s nimi seznámit. Ale až po reklamě.“
„Tak vítejte zpátky v Adrenalinových sportech. Je na čase představit si účastníky dnešního závodu a řeknu vám, některý z nich jsou vážně sexy! Takže kdo je tu první? Á, Dan Ohrada, slavný cyklistický závodník.“
Švenk!
„Tak Danny, jak to vidíš před dnešním závodem?“
„Přiznám se, město není můj terén, jestli se nepojede po dobrých silnicích, tak budu mít potíže se na špici udržet.“
„Trasu si ale můžeš zvolit dle libosti, je akorát potřeba projet všemi checkpointy.“
„Tak to asi švihnu po Náchodský, Chlumecký, Poděbradský, Průmyslový, Českobrodský, Libeňáku, přes Argentinskou a pak to nahoru nějak doklepu.“
„A nebojíš se provozu?“
„Co, ono se pojede za provozu?“
„Samozřejmě, je to závod streetbikerů.“
„Aha, tak to asi nepoje-“ Cvak!
„Chudák, neví, že je jen počítačová simulace, takže bude muset. Ale lůknem na dalšího, číslo dva. Tak tenhle frajer si říká 'King of Messengers'. Koukněte se na jeho stroj: Horák, bez blatníků, zato plně odpružený. To vypadá na drsnýho favorita. Tak, jak tipuješ svoje šance v dnešním závodě?“
„Je to pohoda. Začátek bude otravnej.“
„V čem?“
„Sou tam dlouhý rovný úseky, a na to já prostě nejsem stavěnej.“
„A ten zbytek?“
„Zácpu prokličkuju, ta by mohla zastavit ostatní. Tešim se na Libeň, tam to mam vymakaný. Dneska se cejtim, že vyhraju.“
„Nu, ať se daří. Podíváme se na dalšího závodníka. Stanislav Kadeřábek... Co to sem ten Humbert dal? ... Aha: Tak zde máme klasického představitele cyklistické kategorie 'vesnický strejc konce dvacátého století'. S neosvětlenou jednorychlostní Ukrajinou asi nezvítězí. Ale pozdravit ho můžeme. Dobrý den, dědo! Tak co, dojedete, dojedete?“
„Ále jó. Pomalu ale jistě. Cestou dám pivko, a z hospody vyjedu, až bude tma.
„Ale vždyť nemáte na kole žádná světla.“
„Copak je potřebuju? Silnice mě vede.“
„A aut se nebojíte?“
„Však ony se vždycky vyhnuly...“
„Aha. Myslím, že poděkujeme, a podíváme se na závodníka číslo čtyři. Kdo jím je? Solidní trekingový bicykl, přilba, ano, bude to tak, zdá se, že před sebou máme rekreačního jezdce! Mladý muži, jak to vidíš s dnešním závodem?“
„Terén bude různorodý a to mi vyhovuje. Asfalt zvládám slušně a ve středně těžkém terénu se mi kolo nerozpadne. Jen těch aut, kdyby bylo míň.“
„Ale aut bude dneska hodně.“
„Právě. Raději to všechno objedu nějakými kančími stezkami. Doufám, že se před závodem budeme moct ještě podívat na nějakou hodně podrobnou mapu.“
„Tu možnost mít určitě budeš. A jak se cítíš mezi soupeři?“
„Každý z nich má jednu silnou a spoustu slabých stránek. Můžu je porazit svou univerzálností.“
„To máš určitě pravdu. A nyní se podíváme na závodníka číslo pět. Toto je trošku výjimka, nejedná se totiž o počítačovou simulaci, ale o skutečného člověka z dnešní doby. Přivítejme mistra v hazardní akrobacii, Silviuse Tonasise! Jak vidíte, má nejdokonalejší bicykl, co není titanové, je chromové, a celé to váží jen tři kila. Mistře, vítejte mezi námi!“
„Zdravím!“
„Jaká čest pro nás, že jste se rozhodl navštívit naší simulaci adrenalinových sportů, když dáváte přednost šílenostem v reálném světě.“
„Ale jistě, jenže ty dnešní šílenosti, to se s koncem dvacátého století nedá vůbec srovnávat. Vždyť co já dneska můžu? Svým hazardováním můžu ohrozit nejvýš sám sebe. Jo tehdy, to byli jiní machři. Vezměte si ty války, biologické zbraně, jaderné zbraně, a co máme my? Máme tu prostředky na vyhlazení miliard? Máme prd...“
„Takže vás začátek století vždycky lákal?“
„No jasně! To byl požehnaný čas. Tehdy se dal měnit svět! Klidně jste mohli zaútočit na jinou zemi a ještě vás za to pochválili. Dědeček mi o tom vyprávěl krásné věci...“
„Ano, ano, i my máme to období rádi. Ale vraťme se ke sportu. Když jste dostal naší nabídku, neváhal jste ani na okamžik?“
„Sice jsem nevěděl, jaký sport si vylosujete, ale teď jsem spokojený. Na kole jezdím rád.“
„A trénoval jste nějak?“
„Přečetl jsem si tehdejší pravidla silničního provozu a podíval se na nějaké automobilové honičky ve filmech. Myslím, že realita dnešní simulace bude někde uprostřed.“
„To necháme na Holym. A poslední otázka: Jak vidíte své šance v konkurenci cyklistů znalých doby a prostředí?“
„Mám přece nejlepší kolo, ne?“
„Jistě. Děkuji za rozhovor a přeju hodně štěstí. A my se můžeme podívat na šestku. Také tento host je velice známou osobností, navíc máme jistotu, že zná Prahu jako své boty. Přivítejme primátora města Prahy v létech 2002 až 2005, pana Pavla Kréma! Vítejte mezi námi, a hned se vás zeptám: Jak vidíte své šance v dnešním závodě?“
„Prozatím bych se nepouštěl do žádných podrobných úvah, nicméně, vezmeme-li v úvahu, že podmínky připouštějí několik nekoherentních interpretací, dá se dojít k závěru, že má odpověď na tuto otázku je v danou chvíli poněkud irelevantní.“
„Aha… Chcete říct, že nevíte. A co považujete za svou silnou stránku?“
„Předností mám samozřejmě několik. Jednak se jakožto odborník v oblasti psychiatrie dokážu vcítit do taktiky ostatních. Dále se považuji za slušného znalce pražské topografie, umím slušně jezdit a mám silné auto.“
„Promiňte, ale ten závod je cyklistický.“
„Samozřejmě, to vím. Ale chápejte, že v Praze žádní cyklisté nejsou, proto si na závod beru jediný možný prostředek a tím je auto.“
„Vy mi nerozumíte, ten závod pojedete na kole!“
„Jako primátor města používám zásadně služební-“
Cvak!
„Teda, z tohohle chlápka orgasmus zrovna nemam, ještě, že se dá vypnout. A zdá se, že tím jsme seznam závodníků vyčerpali. Teď máte jedinečnou šanci si na některého z nich vsadit, kursy už vidíte na grafu, a jak se tak koukám, prozatím pasujete na vítěze Kinga Messengerů. No, uvidíme, po reklamě předám slovo Jimmymu na start.“
„Vítejte v naší virtuální aréně, kde se vám v prostředí krásného města na Vltavě představí šestice odvážných streetbikerů. Jsme na startu závodu na zhruba dvacet kilometrů. Stojíme na okraji Prahy, na kopci v městské čtvrti Horní Počernice. Sluníčko svítí, ale vedro dosud není, vane mírný východní větřík, který závod lehce urychlí. A než se závodníci připraví, vysvětlím vám několik zvláštností jízdy na kole.“
„Jízda na kole je náročná hlavně v tom, že se musí vytrvale překonávat odpor prostředí, prostě se musí šlapat. Přitom překonat převýšení pěti metrů znamená stejnou práci, jako rozjezd na třicetikilometrovou rychlost. Z toho vyplývá, že největším nepřítelem cyklistů jsou kopce. Při jízdě konstantní rychlostí překonává pak cyklista odpor vzduchu a valivý odpor pneumatik. Obojí roste s rychlostí kvadraticky. Nerovnosti terénu, které není s to ztlumit duše, se přenášejí na kolo i cyklistu. Ten musí na nerovné silnici vydat daleko více energie. Pokud si to tedy shrneme, tak největšími nepřáteli rychlé jízdy jsou kopce a hrboly. A obojího bude na trase dnešního závodu patrně dost.“
„Pravidla závodu jsou jasná: Závodníci musejí projet dvěma checkpointy a cílem. Kdo dorazí do cíle první, zvítězí. Jezdci se nám, jak vidím, už seřadili, takže si je můžeme asi naposledy prohlédnout všechny společně. Dan Ohrada je ocelově klidný, King of Messengers nervózně protáčí šlapku, děda Kadeřábek si ještě někam odskočil, ale už se vrací, s bandaskou na pivo. Rekreační jezdec studuje mapy, které si před závodem vytiskl. Mistr Tonasis se usmívá na všechny strany a primátor Krém si nevěřícně prohlíží bicykl, který si vybral z Holyho nabídky. Pravda, není to žádná šunka, silnička se velmi podobá rychlému stroji Ohradově. Navíc pan primátor, protože na kole běžně nejezdí, dostal zvláštní právo a může si kolo během závodu jednou vyměnit za jiný typ. Ale zdá se, že Holy již brzy vyšle startovní signál...“
Prásk!
„A bylo odstartováno! Do čela jde Ohrada, který nasadil vražedné tempo hned od začátku, ale zakrátko odbočuje k hlavní silnici a nyní čeká, až ho při odbočování vlevo někdo pustí. Messenger a rekreant se řítí po místní ulici bok po boku, messenger rovně, díra nedíra, rekreant se jamám snaží vyhýbat, což ho destabilizuje. Tonasis se rozhodl vyčkávat a sleduje oba jezdce s bezpečným odstupem dvaceti metrů, následován primátorem Krémem. Děda Kadeřábek zatím zahnul k blízké hospůdce a dává si jedno točené. Jeho čas, jak říkal, nastane až v noci. A Ohrada již dokázal odbočit na hlavní třídu a nyní si to švihá po bílé čáře oddělující vozovku od široké krajnice. Již se dostal na úroveň jezdců v sousední ulici, a v blížícím se sjezdu svůj náskok bezpochyby ještě znásobí. Ale co to, pozor! Ne! Ohrada padá již na prvním kilometru! Podívejme se blíže… ano je to jasné. Za mírnou zatáčkou se skrýval přechod pro chodce, po němž se právě pokusila přejít stařenka s nákupem. Ohrada se pokusil babce vyhnout, ta však evidentně udělala krok zpátky a kolize se stala nevyhnutelnou. A jak je na tom jezdec? Sice poněkud otřesen, ale vstává. Holy mu spravuje kolo a zmrazuje Ohradu na deset minut za sražení chodce. Tohle zdržení se bude špatně dohánět...“
„Vraťme se však k pelotonu, jezdci zpomalují na křižovatce, kde dávají přednost v jízdě autobusu, ale už nejsou všichni. Messenger to risknul a prosmýknul se před těžkým vozidlem. Lůkneme na výraz ostatních. Rekreant kroutí hlavou, Tonasis se tváří evidentně závistivě. Výraz pana primátora odráží naprostý šok: Je tohle vůbec možné, evidentně se ptá sám sebe primátor. A messenger mizí v dáli, či spíše v hlubině, ulice klesá strmě dolů. Všimněte si, že je vydlážděna betonovými dlaždicemi, které neumožňují příliš velkou rychlost jízdy. A také jí přehrazuje několik zpomalovacích prahů, i když s nimi si messenger mnoho starostí nedělá. Rekreant se rozhodl, že messengerovi nic nedá a pouští se za ním ještě nebezpečnější rychlostí. Tonasis se ho drží, i když jeho titanové kolo má jednu slabinu a tou jsou pneumatiky. A teď se to projevilo - Tonasis najel příliš rychle na zpomalovací vlnu, prorazil galusku a padá přes přední kolo. Tak kolik minut mu Holy za tohle strhne? Ano, už vidím výsledek, to máme dvě trestné minuty za pád z kola. A kde je primátor? Není možná! Primátor sesedl a vede kolo opatrně kolem zmraženého Tonasise. Teprve za retardérou opět nasedá.“
„Děda Kadeřábek nám již dopil své jedno pivo a zdá se, že mu příliš nezachutnalo, protože mění podnik. Zvolna se pouští za pelotonem, hledaje další hospůdku. Nachází jí a dává si Na růžku točený Staropramen, nedaleko stále mrzne pokutovaný Ohrada. Mesenger se nám zatím ztratil z dohledu... ne, tady je, podjíždí dálnici a kličkuje směrem k obchodnímu centru. Hodlá patrně projet přímo skrz obchoďák. Rekreant volil jinou variantu a objíždí centrum zadem. Primátor právě dojel na křižovatku, kde se rozdělili, a neví, kudy se dát. Obě trasy vedou do mírného kopce, ale ten rekreantův je patrně kratší, takže primátor pokračuje rovně. Teď se podíval dopředu, ale přehlédl retardéru před přechodem, a málem z kola spadl. Druhou vlnu raději přejíždí velice opatrně, ale hned za ni zrychluje a snaží se dohnat rekreanta, který si v mapě určitě našel nějakou zkratku. Messenger zatím kličkuje mezi chodci a auty před obchodním domem a prokousává se pomalu k dálničnímu přivaděči. Tam už jej čekají dvě křižovatky, kterými se protáhne s mrštností úhoře, auta, která musela zastavit, to oceňují troubením. Ale messenger už je dávno pryč.“
„Vraťme se nyní k Tonasisovi, který konečně rozmrzl a dosti rozmrzele pokračuje v jízdě. Plán držet se rychlých jezdců mu nevyšel, a tak nyní hodnou chvíli studuje mapu města. Nakonec se vydává k dálnici, musí však kus vyšlapat a tak se zde setkává s také čerstvě rozmraženým Ohradou. Ten ho však míjí padesátikilometrovou rychlostí, kterou neomezí ani automobily sjíždějící se zde ze dvou dálnic. Tonasis zůstává zoufale vzadu.“
„A co se děje na špici? Je těžké rozeznat, zda je více vpředu messenger nebo rekreant s Krémem, jejich trasy jsou od sebe dost daleko. Ale zakrátko se mají sejít na prvním checkpointu, mostku přes Průmyslový polookruh. Rekreant na celkem prázdné sídlištní čtyřproudovce nasadil vysoké tempo, zdá se, že primátor má s jeho udržením potíže, i když jede ve vzduchové kapse. Messenger si to mastí druhou stranou sídliště, nedbá na přechody a předjíždí autobus MHD. Pokud jsem schopný předpovědět další trasu k lávce, tak to bude velmi těsné. Messenger je sice kus pozadu, ale jede po ulici, která je o třicet metrů výše. Vše patrně rozhodnou světelné křižovatky na Broumarské ulici. A vypadá to, že rekreantovi a primátorovi blikla zelená. To je ale štěstí! Messenger musí počkat, má červenou. Jenže Messenger není žádná máčka, právě vyskočil na chodník, vyhýbá se chodcům i autům a křižovatkou projíždí taktéž bez větší časové ztráty. K lávce mu zbývá asi kilometr převážně z kopce. Rekreant a primátor musejí nejprve k lávce vystoupat. Kdo bude nahoře dřív? To se dozvíme za chvilku.“
„Opět se vám hlásíme ze závodu napříč Prahou, kde se nejrychlejší závodníci zatím přiblížili až téměř k prvnímu checkpointu. Stále je obtížné určit, kdo bude u cíle dřív. Rekreant sice svižně vystoupal strmý kopec, ale ještě ho čeká několik nepřehledných zatáček, které ho donutí snížit rychlost. Messenger má naproti tomu cíl stále z mírného kopečka. Primátor ve stoupání mírně odpadl, ale nevzdává se, drží si rekreanta na dohled. A už se všichni blíží ke křižovatce, a kdo tam bude první? Ano, je to messenger, který v plné rychlosti vyskočil na patnácticentimetrvý obrubník a zatáčku na můstek vzal smykem. Rekreant si na obrubník zpomalil, ale zase tolik ho to nezdrželo. Primátor naopak spěchá, aby oba vedoucí jezdce neztratil z dohledu. Pokouší se naskočit na obrubník - jenže pod ostrým úhlem, zadní kolo zůstává dole a pan primátor drhne po chodníku směrem k lávce. No, to byl ošklivý pád. Strhne mu Holy nějakou tu minutku? Zdá se, že Holy je vůči primátorovi benevolentní, protože ho nechal vstát a pokračovat bez trestu. Možná to bude tím, že kolu se nic nestalo. Na prvních checkpointu tedy vítězí messenger, rekreant má patnáctivteřinový odstup, primátor ztrácí dalších dvacet vteřin. Uvidíme, jak se jim bude dařit v následujícím úseku - primátora jistě potěší, že je označen jako cyklotrasa.“
„Jak vidíte, další úsek vede hustým lesem, takže nemůžeme závodníky příliš dobře sledovat. Holy mi sděluje, že cesty v lese jsou široké asi metr, hrbolaté a plné ostrých kamenů, kterým je třeba se vyhnout. Pořadí po prvním checkpointu je jasné, otázka zní, kdo první vyletí z lesa. A podívejme se, není to kupodivu messenger, ale je to rekreant, který podle mapy raději seběhl dlouhé schody, než aby riskoval proražení plášťů. Za ním supí primátor, nejede náhodou na prázdném kole? Ano, už to tak vypadá, primátor prorazil galusku na kamenitém úseku. A co to vidím? Primátor zvedá k hlavě mobilní telefon, volá Holyho… A už je to jasné, primátor si vyžádal nové kolo! Kopíruje rekreanta a pořizuje si treka, to je jistě chvályhodné rozhodnutí. Ovšem ztrácí tím aspoň půl minuty, dožene je ještě?“
„Zatím nám messenger vyjel z lesa, jel po pěšinkách delší úsek, však se také terénu bát nemusí, a má tak na rekreanta opět asi dvacetivteřinový náskok. Teď stoupá po panelovém chodníčku podél železniční trati, jede nějak opatrně - aha, chodníček je lemován vzrostlými kopřivami. Stačí jeden neopatrný pohyb a jezdci dostanou pěkně našleháno. Rekreant se zeleně tolik neobává, vyjíždí panely razantně. Primátor se opět snaží dohnat čelo startovního pole, což ho patrně stojí mnoho sil. A teď navíc nešikovně zabral, a chytá se beranem za zábradlí oddělující chodník od železniční trati. No, to byla držka! Ale zde měli potíže i zkušenější jezdci, skutečně, i messenger s rekreantem zpomalili, mezi zábradlím a křovím je to akorát na řídítka, tak se primátorovi nedivme.“
„Lůkněme se raději na jezdce vyskytující se na chvostě. Dan Ohrada dojel po Průmyslovém polookruhu až pod lávku a na schody si odběhnul, nyní pokračuje dále po hlavních silnicích. Uvidíme, jak dlouho mu ten elán vydrží. Tonasis to raději objel přes Starý Hloubětín a teď se vrhá za ostatními do hlubin lesa. A kde máme Kadeřábka? Pan Kadeřábek se nám zasekl na Rohu! Patrně mu zachutnal Staropramen a teď se odsud až do zavíračky nehne. Nu, každému, co jeho jest. Vrátíme se raději na špici.“
„Tak individualita jezdců se opět projevila, messenger na křižovatce odbočil na hlavní silnici a klidně si sviští po hajveji. Zato rekreant, který jede také velmi dobře, dal přednost další zkratce. Teda, je to vůbec zkratka? Zdá se, že rekreant se daleko spíše než zkrácení cesty, rozhodl položit důraz na to, aby se vyhnul provozu. A co udělá primátor? Primátor se asi už definitivně rozhodl držet se rekreanta. Teď si ale zřejmě moc dobře nevybral, napříč položené panely mu dobře nedělají, nadskakuje jak v sedle nezkroceného koně. Rekreant už má panelačku za sebou, teď ho čeká rozbitá vozová cesta. Vyhýbá se vytlučeným jámám, jak to jen jde, ale snadné to nemá, i když je to z kopce, nemůže jet víc než patnáct kilometrů v hodině. Ano, Holy mi to potvrzuje, 14,6, ani o mrť víc. Holy, tenhle terén sis vymyslel?“
„Ale kdepak, ten jsem vypěstoval.“
„A jak se to dělá?“
„No, postavíte hliněnou vozovou cestu a necháte po ní jezdit nákladní auta. Hlavně jí musíte pravidelně zalévat, aby se vytvořily pořádně hluboké výtluky. A když jsou jámy dost hluboké, zasypete je štěrkem a celý cyklus se opakuje. Tohle děláte asi padesát let, prostě dokud není z cesty hrbolatá roleta posetá pevně zarostlými ostrými kameny. Je to větší dřina, než vypěstovat anglický trávník.“
„Dekuji ti za podrobný výklad… Ještě něco jsi chtěl říct?“
„Ano. Děkuji, že jsi mi zapnul hlasový výstup. Ten Daniel je nesnesitelný. Kdyžtak mu někdy vyřiď-“
Cvak. „Promiň Holy, ale tohle by nebylo zdvořilé posílat do éteru. Zapnu tě, až budu mít další odborný dotaz. Rekreant s primátorem zatím přejeli můstek přes Rokytku a nyní trochu zrychlili na asfaltovaném chodníku podél řeky. Ale co to Holy děláš? Tys jim tam nastražil pejskaře! Rekreant zvoní co může, zpomaluje, ale majitel psa si svou dvoumetrovou dogu z cesty odvést nehodlá. Rekreant jí tedy musí krokem objet, aby jí nedráždil. A toho využívá primátor. Dojíždí k místu setkání velkou rychlostí, chce se patrně protáhnout mezi psem a plotem. Ale co to psisko provádí? Buf! Tak si představte, že tam rcha pana primátora docela sprostě pokousala. Teda Holy, tohle mi vysvětli!“
„Chceš vysvětlění? Primátor ho podráždil svou rychlou jízdou. Co bys chtěl? Jezdí jak dobytek, a co ti chudáci pejskaři mají dělat. Takovéhle tele si majitel těžko ohlídá. Stačí? A příště, než mě vypneš, -“
Cvak. „No, nebudeme to rozmazávat, ve městě zatím primátor znovu nasedá po kousnutí psem na kolo, ale je teď o dost pomalejší. Detailní záběr ukazuje, že levá nohavice začíná prosakovat krví. Snad ho Holy nenechá vykrvácet docela, během zpomalené jízdy se spolu o něčem po mobilu dohadují, a ano, primátor na další odbočce míří k přistavené sanitce.“
„Messenger zatím nabral docela slušný náskok, jede jak ďas, proplétá se houstnoucím provozem a zdá se, že na vítězství slušně pracuje. Ale copak je zase tohle? Jo, staveniště zabírající celou silnici? Tak tohle jsou ty fígle dokonalé simulace Prahy? Přece nejde uzavřít celou křižovatku! Messenger také civí. Ale rozhodně se nerozmýšlí dlouho. Bere kolo na hrb a pouští se odvážně skrz oraniště, které kdysi bývalo ulicí. Ale ztratí hodně, možná jej předjede i Ohrada, který právě vystoupal náročný kopec a nyní se chystá klesat z Balkánu na Balabenku. Tak ten ho vezme docela určitě. A kde je rekreant? Ano, zase ho vidíme pokračovat další cestou podél Rokytky. Teď přeskočil nějaký obrubník, teď zvoní na další psy, ale už nezpomaluje, tuší, že nesmí ztratit mnoho času. Možná se zakrátko potká s Ohradou.“
„A co se děje vzadu? Tonasis vyjel z lesa, pomalu a znechuceně. Zdá se, že závod už pro něj pozbyl veškerého kouzla. Nyní by měl vystoupat nahoru po panelovém chodníčku, ale on volí jiné řešení. Podjíždí železniční trať a pouští se podél ní z druhé strany. Je to jasné. Tonasis se z té jízdy lesem asi dočista pominul. Holy, můžeš mě s ním spojit? Děkuji. Mistře, vy se vzdáváte veškerých nadějí?“
„Tohle není závod, to je vraždění neviňátek! Víte, co mi to v tom lese udělalo s galuskami? Podívejte se na moje iridiové ráfky! A kompozitní klipsny jsem tam orval o nějaké kořeny. Kdo tvrdí, že je tohle cyklostezka, toho na místě zabiju!“
„A kam nyní jedete, Mistře?“
„Hledám poslední naději. Doufám, že tahle příšerná hrbolačka se někde dál změní v normální cestu, na které se dá s kolem jezdit a ne se nechat vytřásat jak na vlnitém plechu! Pojedu dál podél cedulí a budu doufat. A jestli ta stezka skončí taková, jaká je teď, zabiju se tady, hned na místě, a váš povedený pořad to navěky potopí.“
„Mistře, naděje umírá poslední… Šťastnou cestu! Mí skvělí diváci, teď sorry, mám chvilku se svým computerem, sledujte zatím reklamy." Klap, klap, cvak. "Holy, můžu se tě na něco zeptat?“
„Jistě, co bys chtěl vědět?“
„Ví Tonasis, jak ta cyklotrasa vypadá dál?“
„Neví“
„A řekneme mu to? Aby nebyl průšvih, až se nám v simulaci zabije.“
„Moment, vyhodnocuji situaci… Ok. Tonasis se s pravděpodobností sedmdesáti procent nezabije. V tom případě podá žalobu, kterou s pravděpodobností šedesáti procent nevyhraje. Pokud by se zabil, tak s se pravděpodobností devadesáti pěti procent sledovanost dalších dílů pořadu zvýší. Úhrnná pravděpodobnost, že za to někdo půjde sedět, je ve tvém případě dvě procenta, v mém případě nula, v případě producentky pořadu pětačtyřicet procent. Mám mu říct, že se normalizované cyklodráhy nedočká?“
„Moment, vyhodnocuji situaci… Ne, nic mu neříkej!“
Cvak, klap, klap. „Tak už jsem zase tady, těbuch vespolek a lůknem, co se ve městě stalo nového. Primátor byl bleskově ošetřen a pokračuje v jízdě. Messenger pronesl své kolo horami stavebního haraburdí a blíží se k Balabence. V čele se setkali Ohrada a rekreant, přesně jak jsem říkal, a Ohrada opět nechává své soupeře daleko z svými zády. Střihnul zatáčku mezi zaparkovanými auty, ještěže je ta ulice jednosměrná, rekreant ve sjezdu silně zaostává. Ale i Ohrada teď musí zpomalit, vytvořila se před ním kolona aut čekajících na křižovatce na zelenou. A Ohrada poctivě čeká. Co dělá rekreant? Rekreant nasazuje svůj vlastní fígl: Seskakuje z kola a sprintuje s ním po chodníku podél kolony až ke světlům. A teď ho na témže chodníku dojíždí messenger. Takže na světlech máme opět pohromadě tříčlennou skupinku, tentokrát všichni vyčkávají na zelený signál. A kde je primátor? Aha, už se objevil. Má ztrátu alespoň pěti minut, ale jede zvolna v rekreantových stopách směrem k Libni.“
„Myslím, že si teď můžeme dát minutku pauzu a zeptat se Holyho ještě na pár věcí. Pověz nám Holy, podle jakého klíče jsi vybíral trasu a checkpointy?“ Cvak!
„Snažil jsem se, aby byl pokud možno na rozhraní úseku s lehkým a těžkým terénem tak, aby závod byl co nejrůznorodější.“
„A jak jsi získal tak podrobné informace o terénu, chodnících, obrubnících, retardérách, hustotě provozu a dalších překážkách, které závodníci nyní překonávají?“
„To je mé malé tajemství, které si nechám pro sebe. Nebude ti to vadit?“
„Jistěže ano. A nebude ti vadit, když tě po tak neuspokojivé odpovědi vypnu?“
„Jistěže a-“ Cvak!
„Právě před pár vteřinami jsem se dozvěděl úžasnou novinku. Děda Kadeřábek opustil restauraci Na Růžku již po necelé půlhodině, což znamená, že dal nejvýš dvě piva a hodlá ihned pokračovat v závodu! Těžce nasedá na své kolo a sjíždí frekventovanou ulicí k dálničnímu nájezdu. Vážení diváci, to je pohled! Auta jej jen těsně míjejí, troubí, teď se děda dostal mezi dva proudy vozidel. A jede v klidu dál, jako by se nechumelilo. Tedy vážení, to je frajer non plus ultra. Jestli ho někdo v nejbližší době nezabije, mohl by mu Holy nějak s tím výletem pomoct. Ne. A co teď vidím? Jedno auto na dědu bliká a zpomaluje. Děda si troufá do středu jízdního pruhu a vytváří na Chlumecké nádhernou kolonu. To je skutečně pohled pro bohy, vypadá jak římský imperátor vracející se do svého města posbírat nejvyšší pocty. Bravo pane Kadeřábek, bravo, získal jste naše sympatie!!“
„Vraťme se ale na čelo závodu. Všichni tři vedoucí jezdci vystartovali současně, ale Ohrada se ihned vydal na cestu individualisty. Podle všeho chce prokličkovat na Libeňský most. Další checkpoint je ve Stromovce, Ohradovy úmysly jsou patrné, jen aby mu přálo štěstí. Messenger a rekreant opět jedou v těsném závěsu, nabírají na tempu a řítí se parkem, již podél slepého ramene Vltavy směrem k Tróji. Teď oba v plné rychlosti přeskočili retardéru, rekreant zvonkem rozhání psy, messenger zase hlasitým klením. Jedou jak draci, primátor je teď těžko dostihne. To je závod, jaký jsme v našich adrenalinech dlouho neměli. Ohrada jede samostatně, už je za mostem, teď přejíždí Argentinskou ulici. Ale ne! Už zase, a skoro ta samá chyba. Ohrada projížděl příliš blízko parkujícího auta, jehož řidička znenadání otevřela dveře. Je to husa, ale i s tím je třeba při streetbikingu počítat. Ohrada leží na silnici, nezvedá se… a na nedalekých světlech padla zelená… Vážení třivízní hosté, pohled, který se mi naskýtá, se mi snad ani nechce komentovat. Ve třech pruzích se řítí auta směrem k ležícímu Ohradovi. První vůz jej vidí, prudce brzdí, ale auta hned za ním nestihnou zareagovat, bourají do zastavených vozů a posouvají je dopředu, až na místo, kde jsme ještě před okamžikem viděli ležet tělo slavného cyklisty. Holy, můžeš mi potvrdit nebo vyvrátit, zda jezdec ještě žije?“ Cvak.
„Jimmy, myslím, že jsme právě byli svědky úmrtí. Mimochodem podle statistik k roku 2003, na tomto místě již šestému. Myslím, že je na čase, jako vždy, spustit smuteční ceremoniál. Mám to udělat?“
„Ano Holy, prosím. Nevím čím to je, ale každá smrt v tomhle pořadu, i když jde jen o simulaci, mě vždycky strašně vezme. Holy dej zahrát smuteční pochod a sděl curiculum.“
„Ok, Jimmy, pouštím to…“
„Loučíme se s Danem Ohradou, známým cyklistou. Byl trojnásobným vítězem závodu Míru. Zvítězil v sedmi etapách ve čtyřech ročnících Tour de France. Byl jezdcem vysokých kvalit a ryzího charakteru. Bohužel mizerným streetbikerem…“
„Holy!“
„Promiň, ale všechno je to pravda.“
„Ano, jistě. Vážení diváci, lůkněte na pár suprovejch reklamních spotů, závod pokračuje za okamžik." klep, klep. "Do prdele, do prdele.“
„Jimmy, ty jsi v pořádku? Nechceš vystřídat? Taky umím dobře komentovat, vzpomeň na to vodní pólo na delfínech.“
„Že zrovna tenhle, mě byl sympatickej! Dobře Holy, vem to chvilku za mě, uvařim si kafe.“
„Ok Jimmy, uvidíš, že všechno bude zase v pohodě. Ale stejně - něco bych ti poradil.“
„A co, Holy?“
„Nechceš se na tuhle práci vykašlat a dělat něco klidného? Takových zaměstnání přece je… Můžeš obchodovat na burze nebo dělat policistu.“
„Ale ne, Holy, víš jak bych se nudil? Hele, přepni se do éteru, reklamy už skoro končej.“
„Tak fajn. Ale přemýšlej o tom, Jimmy.“ klep, klep. „Vážení diváci, už jsme zase tady s naším adrenalinovým pořadem. Smrt jednoho ze závodníků námi všemi ve studiu otřásla, takže se musím komentování ujmout já, chladný stroj. V tuto chvíli v závodě vedou messenger a rekreant, kteří právě projeli pod mostem Barikádníků a teď kličkují Trojskou ulicí. S pětiminutovým odstupem je pronásleduje primátor Prahy Pavel Krém, který, jak jsem si stačil všimnout, už během závodu právě sedmnáctkrát porušil dopravní předpisy, z toho šestkrát nevědomky. V této statistice ovšem daleko vede messenger, kterého by bylo možno během uplynulé půlhodinky pokutovat přibližně dvaačtyřicetkrát. Rekreant se docela drží, i přes vysoké tempo jízdy má na svém kontě přestupků pouze dvacet. Zesnulý závodní cyklista Ohrada se během závodu nedopustil žádného dopravního přestupku kromě rychlé jízdy. Tonasise nebudeme počítat, podle mé poslední duševní sondy není v této chvíli svéprávný a tak se nemůže dopouštět dopravních přestupků. A děda na poslední pozici jede pod vlivem alkoholu, což by mu asi vyneslo odnětí řidičského průkazu, tedy kdyby nějaký měl, a kdyby to policie v tomto roce mohla udělat. Oba vedoucí jezdci se teď prostřídali, na úzkém chodníku jede první rekreant, jezdcům se podařilo objet zúžení Trojské do jednoho pruhu a teď mají před sebou kousek podle tramvajového pásu. Zde je zákaz vjezdu a vstupu, takže jim závod trošku opepříme. Sice nemám čáry máry rád, ale sem se to docela hodí: Simsala bim, policajty vykouzlím! A předávám slovo Jimmymu, protože za pár vteřin mi stejně vypne hlasový vý-“ Cvak!
„Přesně tak. Holy, nebudu se tě už ptát, zda tohle bylo podle pravidel závodu. Výsledek je každopádně ten, že rekreant a messenger teď museli zastavit a vysvětlují policii, jak to, že si dovolili vlézt do zákazu vjezdu a vstupu. I pokud to policie vyřeší jen domluvou, bude to trvat přinejmenším pět minut. A toho by mohl primátor využít… Ano. Primátor zahlédl oba zoufalé závodníky, právě včas, aby do zákazu nevjel, a rozhoduje se úsek objet po silnici. Oba soupeři se po něm znechuceně ohlížejí, musejí však naslouchat vleklé policejní domluvě. Konečně je ruka zákona propouští ze své moci a nechá je pokračovat po schodišti k řece. No, teď vážně nevím, kdo bude ve Stromovce dřív, primátor to má delší, ale messenger s rekreantem se rozjeli pravdu svižně.“
„Oba pronásledovatelé jedou po břehu řeky bok po boku, už ne za sebou, nešetří síly, že by se rozhodli pro vzájemný souboj? Ano! Messenger najel řidítky do rekreanta a pokusil se vychýlit jeho trasu směrem do řeky. Teď ale pozor, projíždí se loděnicí a tady je hodně pěších. Řach! A ještě jedna rána. Tihle dva si skutečně nic nedarují. Teď se rekreant pokusil destabilizovat messeengera vražením klacku do výpletu, ale nepomohl si, suchá větev ihned praskla. Přesto byl messenger zpomalen, rekreant se za ním ohlíží, ale to neměl dělat, nebezpečí číhá vepředu! Dva vodáci tam nesou přes silnici kajak. Rekreant prudce brzdí, ale je to málo, musí odbočit vlevo, ale tam už je messenger, který se překážce začal vyhýbat dříve. Jak tohle dopadne? Oba jezdci se nyní řítí kolo na kolo po hraně umělého kanálu s divokou vodou. Stačí milimetrová nepřesnost, hlavně u messengera, který balancuje na okraji propasti, a cyklisté se zřítí do umělých vírů. Ale messenger něco udělat musí, zeď zakrátko končí tribunou a rekreant ho zpátky na silnici nepustí. Zkusil prudce zabrzdit. Ale musel přitom zabočit doprava, křísl si o zadní kolo rekreanta a už to všechno letí, messeenger na jednu stranu, rekreant na druhou, kola zvlášť, jezdci zvlášť. Kdo dopadne do vody? To se dozvíte po reklamě.“
„Tak jsem tu zpátky, abych vám sdělil, že ve vodě skončila obě kola, messenger visí po pás v řece a drží se nějakého zábradlí, rekreant udělal tři kotrmelce a skončil na asfaltce, z níž oba rivalové v žáru souboje sjeli. To byl tedy duel! Bohužel, poražení jsou oba. Kola skončila v řece, jezdci málem také, nevím, zda jim Holy nabídne nějakou druhou šanci, co?“ Cvak!
„Nenabídnu. A neotravuj, dopočítávám nějaké textury.“ Cvak!
„Tedy, ten počítač si nějak dovoluje, vypnul se docela sám. Ech, co, zopakujme si raději stav závodu. Ze šesti závodníků je jeden mrtvý, jeden zešílel, jeden se plácá opilý na chvostě a dva nejsou schopni v závodě pokračovat, protože utopili kola. Zdá se, že jedinou nadějí na úspěšné dokončení závodu je pan primátor, který právě projíždí druhým checkpointem.“
„Primátora nyní čeká poslední úsek, ale ten stojí opravdu za to. Cyklista musí zdolat stoupání na vrch Strahov, kde je cíl celého závodu. Prakticky celá trasa je do kopce, unavený jezdec bude muset napnout veškeré své síly. To bude dobrá fuška. Naštěstí pro primátora, trasa vede Prahou 6, čtvrtí, které už tak dlouho úspěšně šéfoval jako starosta městské části. Holy už mu asi předal informace o ostatních závodnících, protože nápadně zvolnil, nespěchá a vychutnává si vítězné kilometry. Volí také relativně pohodlnou cestu kolem vysokých škol, kde je značená trasa na Strahov. Pravda, mohla by být vedená trochu logičtěji, ale ani již sedmatřicátý obrubník na trase nemůže primátora rozhodit. Myslím, že se během té jízdy docela otrkal. Už o tom nepochybuji, právě takticky přejel ze silnice na chodník a zpět, aby zbytečným zastavením neztratil drahocennou pohybovou energii. A poslední retardéře se vyhnul elegantním prosmýknutím podél obrubníku. Bravo!“
„Nyní starosta přejíždí Evropskou ulici. Myslím, že ho už nic nezastaví. Ještě pár metrů převýšení ke Střešovické vozovně, je to jízda králů, klid, pohoda, primátor se už i přes vydávanou námahu v silném provozu usmívá. Odbočuje společně s kolejemi k Malovance, dostává se za kouřící nákladní Tatru. Tedy, to je dýmu! Primátor zpomaluje, že by začal lapat po dechu? Nahoru je to ale ještě aspoň sto metrů. Druhá kouřící Tatra uzavírá primátorovi únikovou cestu a znemožňuje mu zastavit. Na chodník také nelze utéct, je lemován bezpečnostním zábradlím. To je tedy lapálie, vzduch, který primátor dýchá, asi nebude příjemný. Však už se také neusmívá, naopak, zabírá zarputile a snaží se dýchat co nejméně, ale platné mu to asi nebude. Před křižovatkou na Malovance si přední tatrovka ještě podřadí, Primátor se snaží uniknout z oblaku dusivého dýmu, ale nemůže, zezadu přijela tramvaj a ta neuhne. A předjet ten vůz také nelze. Holy, můžeš nám podat údaje o primátorově kondici? … Díky. Tak z měření vyplývá, že primátor by potřeboval třikrát více kyslíku, než může ve zplodinách automobilových motorů získat. To nemůže dlouho vydržet. Ale primátor chce zvítězit. Jede dále za tatrovkou, která odbočila nahoru ke stadionu, jen výraz jeho tváře dává tušit, kolik mu poslední metry závodu berou sil. Ale už je pod stadionem! Zbývá jen objet celý areál, odbočit mezi koleje a sjet k cíli u bloku číslo jedenáct. Odbočení primátor téměř neustál, možná ten protijedoucí autobus ani nezaregistroval. Ještě, že teď už stoupání skončilo.“
„Studenti uhýbají z cesty primátorovu bicyklu. Krém už nešlape, jen setrvačností sjíždí z mírného kopce, jedna ruka visí zplihle dolů, druhá se dosud dotýká řidítek. ale cílová čára je už jen pár desítek metrů. Stačí projet transparentem s nápisem Cíl. Ale ne, to ne! Primátor to asi nedokáže! Ne! Padá z kola pár metrů před cílem. A nevstává. Holy? Mám pravdu, Holy, když řeknu, že je mrtvý?“ Cvak.
„Ano, máš pravdu Jimmy, primátor zemřel na zástavu srdce někde na úrovni bloku číslo tři. A Jimmy, jakmile dopovím curiculum, dej to Dannymu, já zatím rychle dosimuluji konec závodu.“
„Loučíme se tedy s primátorem Pavlem Krémem. Původně psychiatrem, který se výrazně angažoval ve drogách, poté se stal starostou Prahy 6 a nakonec primátorem celého města, které mu nyní tak krutě vzalo život. Poděkujme mu za příležitost užít si adrenalinového závodu, kterou bychom za jiného vedení města patrně neměli.“
Cvak.
„Há, teda, to bylo naprostý sado maso, mám z toho úplně mokrý slipy. Akorát je dóst blbý, že nedojeli ti nadupanci, co se tak krásně rozmázli u toho kanálu. Jó messenger, to byl můj tip! Co ty na to, Renčo?“
„Jestli je messenger tvůj typ, to máš naprostou pravdu, docela byste se k době hodili, prasáci. Mě mrzí, že jsem si vsadila na rekreanta, a ten se nechal tak pitomě vyprovokovat od toho frajera s horským kolem. A ty mi Danny vlez na záda… Nebo radši ne! Padej dolů!“
„Ale Reny, to byl jen takovej žertík. Musíme přece nějak zabít čas, než Holy dopočítá zbytek závodu. A vida, už to má. Takže Jimmy, vysmrkneš na nás ještě jednu mesidž?“
„Jasně. Obě úmrtí máme definitivně potvrzena, stejně jako nevyléčitelné šílenství, které v našem simulátoru propuklo u maestra Tonasise. Takže se velice omlouvám všem jeho fanynkám, ale plánovaný rozhovor s ním uvidíte, až se dostane z vlivu sedativ. Ale sport je sport a v těch adrenalinových vládne náhoda a stát se může cokoliv, jak jste dneska s námi mohli zažít.“
„A nyní se podívejte na triumfální dojezd pana Kadeřábka, který po šesti hodinách a osmi minutách dorazil do strahovského cíle nezraněn, jen značně opivněn. Během své cesty se dopustil dvaceti čtyř dopravních přestupků a vypil sedm piv, což není špatný výkon. Ostatní závodníci závod nedokončili. A to je ode mne, ze simulované Prahy roku 2003 už docela definitivně všechno. Streetbikingu zdar!“
„Jo, jak jsem říkal, totální orgasmus. Streetbikeři nebyli žádné sračky, protože tihle frajeři jezdili po městě pravidelně a neumírali, teda aspoň ne tolik. Ale když se to tak vezme, kdo vlastně umřel? Silniční závodník, co měl pech, a primátor, kterej měl špatnej dech. A to u mě stejně nejsou streetbikeři. Správnej streetbiker dojede i po šesti pivech, tak jako to dokázal ten suprovej děda. Ale dost mejch hlodů, než si ho půjdu někam vrazit, tak ještě pučim poslední slovo Kláře.“
„To seš teda hodnej. Milí diváci, doufám, že jste se při týhle šou dobře bavili, a těšte se na příští týden. Tentokrát budeme vybírat mezi třemi adrenalinovými povoláními. Koho budete chtít vidět příště? Revizory, řidiče tramvají, nebo učitele? Hlasujte po síti do začátku příštího pořadu.“
„A jako vždycky než se rozloučím, můj obvyklý warning: Klára varuje: Nezkoušejte streetbikřit na našich cyklodráhách, je to nehorázná nuda. Jestli si chcete opravdu užít, přihlaste se na další Holyho virtuální závody. Začínáme zítra a to na stejné trase, jakou jste měli příležitost sledovat dneska. A než si zkusíte streetbiking, užívejte světa, v němž nejvíc adrenalinu najdete v naší třivizi. Grísgóót!“
KONEC
PS: Kdybyste přecejen chtěli vědět, kde vzal Holy tak důkladné znalosti pražského cyklistického terénu na počátku 21. století, nahlédněte sem*.
*) Původní odkaz vedl na mapu "Dirty way," ze které si dovolím vám sem postnout aspoň jeden obrázek:
